Pyrenejský pes je plemeno, které je na péči velmi nenáročné. Nutná péče o psa by se měla stát pro jeho majitele vlastně zábavou, možností bližšího kontaktu se psem a vlastně i vizitkou ve smyslu: „Jaký pán,takový pes”. Každý pes by měl být čilý spokojený, s lesklou srstí, bez ekzémů a holých míst, s přiměřenou chutí k jídlu.
Péče o srst není příliš těžká, má samočistící schopnost. Naši psi se běžně na vycházce snaží zdolat myší obydlí. Při návratu z vycházky nejsou psi čistě bílý, nýbrž umazaní od hlíny ale to napraví letmé překartáčování a oschnutí srsti. Nejlépe jedenkrát týdně srst psa pečlivě a řádně pročesáme. V době línání je nejlépe pročrsávat srst dvakrát denně. Ale tato procedura není nikterak namáhavá a psi se nechávají velmi rádi česat, je to pro ně další způsob mazlení.Pokud se chystáte na výstavu je dobré tři dny předem psa důkladně pročesat a vykoupat. Nejlépe se osvědčil šampon pro psy s hrubší srstí a bělícím účinkem. Po koupeli psa dobře osušíme a držíme jej na místě kde máme záruku, že nám pes bílý zůstane. Po oschnutí jej opět řádně vyčešeme.
Srst se nijak neupravuje, nestříhá. Jeho ozdobou je čistá, nezplstnatělá, pročesaná srst, které dosáhneme mimo dobu línání občasným prokartáčováním. V době línání musí být česání časté, aby se odumřelá srst odstranila. Trvale je třeba dbát na srst za ušima,na „kalhotkách” a ocase, což jsou místa velmi náchylná k plstnatění. Pokud už se toto stane, opatrně chuchvalce nůžkami vystřihněte. Existují také prořezávací hřebeny, kterými je možno plst prořezat a pak vyčesat. To je nutno dělat ale velmi opatrně, aby to psa nebolelo tak, že by se příště již česání vyhýbal. Štěněčí srst se vlastně přímo (mimo partie uší) pročesat nedá, podobá se spise ovčí vlně, ale doporučuji stejně štěně často kartáčem „přejet”, aby si na tuto péči zvyklo.
I když používáme pro psa protiparazitní obojek, kromě blech, na které je možno koupit nejrůznější spreje a přípravky, může pes lehce chytit klíště. Někdy i velké množství klíšťat. Proto jej pravidelně prohlížíme. Klíště šetrným vytočením odstraníme, místo zastříkneme dezinfekčním prostředkem a několik dní prohlížíme, zda zarudlé místo mizí. Pes, stejně jako člověk, může být nakažen nejčasněji boreliózou (na místě, kde bylo klíště přisáto, se objeví velká rudá skvrna s výrazně bílým středem).
Zuby
chrup dospělého psa sestává ze 42 zubů (20 v horní a 22 v dolní čelisti). Zuby Jsou rozlišené na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky.
V horní polovině jsou tři řezáky, jeden špičák. Čtyři zuby třenové a tři stoličky. Čtvrtý zub třenový v horní čelisti a první stolička v čelisti dolní se nazývají trháky. Mléčný zub štěněte je složen z 28 zubů.
V jedné polovině horní i dolní čelisti je po sedmí zubech: tři řezáky, jeden špičák a tři zuby třenové. Mléčný chrup se prořezává ve věku 3-6 týdnů, k výměně řezáků dochází ve věku 3-5 měsíců, k výměně špičáků ve věku 5-7 měsíců, k výměně zubů třenových ve věku 5-6 měsíců. Stoličky se zakládají přímo jako zuby trvalé, prořezávají se ve věku 4-7 měsíců. První zub třenový se zakládá rovněž jako zub trvalý.
Podle vzájemného postavení řezáků horní a dolní čelistí se rozeznává několik druhů skusu:
skus nůžkový,
řezáky horní čelisti přesahují těsně řezáky čelisti dolní
skus klesťový,
řezáky horní čelisti nasedají hranami na hrany řezáků čelisti dolní
předkus dolní čelisti,
řezáky horní čelisti se dotýkají zadní plochy řezáků dolní čelisti, případně je mezi řezáky větší mezera
podkus dolní čelisti,
řezáky horní čelisti se nedotýkají svojí zadní plochou přední plochy řezáků dolnočelistních, mezi zuby je menší nebo větší mezera.
Výměna zubů je ukončena mezi 5-6 měsícem. Při výměně zubů trvalé vytlačují mléčné, které většinou samy vypadnou. Pokud je již větší část druhého zubu venku a mléčný ještě drží, je dobré jej vytrhnout, aby nedeformoval postavem rostoucího trvalého zubu.
Přehled prořezávání a výměny zubů u psa:
Typ zubů prořezávání ve věku prořezávání ve věku
řezáky 4 – 6 týdnů 3 – 5 měsíců
špičáky 3 – 5 týdnů 5 – 7 měsíců
zuby třenové 4 – 5 měsíců nevyměňují se
zuby třenové P2 až P4 5 týdnů 5 – 6 měsíců
stoličky M1 4 – 5 měsíců nevyměňují se
stoličky M2 5 – 6 měsíců nevyměňují se
stoličky M3 dole 6 – 7 měsíců nevyměňují se
Občas bychom měli zkontrolovat stav chrupu, někteří jedinci trpí na usazování zubního kamene, který je třeba odstranit, jinak psovi začne páchnout z tlamy, dásně se zanítí. Jelikož ale pyrenejský horský pes je plemeno velké, které mívá k dispozici většinou větší umělé či pravé kosti, nejlépe telecí, dále pak tvrdé suchary a různé krekry, vyskytuje se tento problém se zubním kamenem dosti vzácně. Kosti drůbeže a pernaté zvěřiny jsou pro psy nevhodné, neboť může dojít ke štěpení dlouhých a dutých kostí a úlomky jsou pro psa velmi nebezpečné.
Uši
jako u všech plemen s převislýma ušima je nutné kontrolovat, zda jsou boltce čisté, občas je umýt a smotkem vaty namočeným například v dětském oleji ušní maz odstranit. Při čištění uší musíme postupovat opatrně. Kdo si netroufá čistit ucho do hloubky, musí se obrátit na veterináře. Pokud ucho začne zapáchat a pes třepe hlavou, drbe si uši, které jsou na dotyk bolestivé, jedná se o zánět vnějšího zvukovodu. Po vyčištění uší lékařem aplikujeme přípravky, které nám budou doporučeny, přesně podle návodu, neboťneléčený zánět se může stát chronickým.
Oči
měly by být čisté, jasné, nezarudlé, s běžným vylučováním očního sekretu, který průběžně jemně odstraňujeme navlhčeným hadříkem. Je-li spojivka červená nebo z oka vytéká žlutý hlen, je nutné navštívit opět lékaře, neboť se může jednat o zánět spojivek. Oční mast vpravujeme pak do oka tak, že po odchlípení spodního víčka opatrně naneseme 1-2 cm masti, oko zavřeme a lehkou masáží mast rozetřeme.
Drápy
si psi většinou obrušují sami, při nutném stříhání pozor na poranění žíly, která drápem prochází. Polštářky tlapek u psů, kteří se pohybují ve městech po nasoleném povrchu, je dobré omýt a namazat mastným krémem (například indulonou). Pro pyrenejského horského psa je charakteristický starobylý znak dvojité paspárky na pánevních končetinách. Paspárky jsou obdařeny silnými drápy, které rostou do oblouku. Při zanedbání mohou zarůstat do měkké tkáně samotného paspárku a tudíž se musí pravidelně zastříhávat.
Někteří psi trpí na ucpávání análních váčků, které leží u kořene ocasu. Pokud pes „sáňkuje”, to znamená jezdí po zadku a jakoby se drbe, přestože je řádně odčerven, pak je nutno, většinou s pomocí lékaře, anální váčky vymačkat.
Většinou koupeme psa jen v letním období, případně ho ostříkáme hadicí. Pokud je nutno ho zbavit bláta a jiných nečistot, můžeme ho vykoupat třeba i ve vaně, pokud ho do ní dostaneme. Velmi se osvědčilo používání dětského mýdla místo různých psích šamponů, neboť nevyvolává žádné reakce a alergie. Vykoupaný, zcela promočený pes musí být rádně osušen a pokud možno by měl oschnout na suchém, teplém místě.
Samozřejmě tato zásada platí ještě ve větší míře pro štěně, u něhož je nebezpečí prochladnutí velké. Vykoupané či promoklé štěně musí být vytřeno do sucha a ponecháno v místnosti k usušení. Nikdy by nemělo mokré štěně zůstat ležet na betonu, dlaždicích či hlíně! Dlouhodobě vlhká srst vede k zapaření a následně i k onemocnění kůže.
Jak již bylo řečeno, obvykle je štěně poprvé očkováno již před odběrem u chovatele a musí být i odčerveno. Je však zapotřebí počítat s tím, že ne každý chovatel skutečně udělá to, co tvrdí. Proto doporučuji každému novému majiteli, aby se štěnětem navštívil svého veterináře, nechal si zvíře prohlédnout a dohodl se o dalším postupu očkování (psinka, vzteklina, parvoviróza, infekční zánět jater, infekční kašel, odčervení, odblešení atd.).
