Někdo svého psa vystavuje rád, je to pro něj to nejdůležitější, jiný předvádění nesnáší, další si odbyde jen to nejnutnější a pak svého psa prostě má, raduje se z něho samotného. Je třeba si hlavně uvědomit jednu podstatnou věc – výstava je soutěž, zájmová činnost, hobby a jako k takové by k ní každý majitel, chovatel měl pňstupovat.
Zášť, zloba a závist k žádnému koníčku nepatří a bohužel na výstavách psů je možno se s tímto setkat až příliš často. Vystavovat aktivně by měli majitelé hlavně pro radost, pro propagaci plemene, pro zdravou chloubu ze svého pěkného psa, jeho úpravy, ovladatelnosti, dokonalé souhry majitele a psa.
V prvé řady by měl být na výstavě pes předveden čistý, upravený, v dobré zdravotní kondici a výživovém stavu. Pes je hodnocen ten den tak, jak byl předveden a jak ho rozhodčí vidí. Něm možno se vymlouvat, že před týdnem byl jiný, že teď nechce chodit, ale jindy to nedělá a podobně. Rozhodčí posuzuje to, co vidi. Takže nesmírně záleží na tom, jak je pes předveden. I když to u nás zatím není obvyklé, v zahraničí běžně předvádějí psy profesionálové, takzvaní handleři, když si je majitel vědom toho, že sám by to nezvládl.
Pes musí být klidný, nebojácný, neagresivní, řádně musí chodit svému pánovi u levé nohy na vodítku, musí se dát prohlédnout ukázat zuby. Vlečený pes, vzpírající se chůzi, na ostnatém či stahujícím obojku, napadající vše kolem či hrůzou prchající z kruhu na výstavu nepatří, i kdyby byl exteriérově sebekrásnější. Pamatujte, že vaše nervozita se na psa přenáší a je na místě jej spíše uklidňovat než na něj křičet. Nezapomeňte také před pedváděním psa řádně vyvenčit.
Druhy výstav:
oblastní – OV
krajské – KV
národní – NV
mezinárodní – MV
speciální klubové výstavy – SV
Začátečníkům je možno doporučit, aby začali výstavní činnost se svým psem na oblastních výstavách, které jsou menší, přece jen trochu klidnější a pes si lépe zvykne. Uvědomte si z počátku, že tam nejste pro vítězství a získávání titulů, ale že chcete psa předvádění naučit. Takže, i když je pes nervózní, zmatený, vyděšeny z mnoha lidí, psů, hluku i rozhodčího, nenechte se vyvést z míry a neustále ho chvalte, uklidňujte, prostě všemi způsoby mu dejte najevo, že je vše v pořádku a nic se mu nestane. Výstava pro něj nesmí být špatným, traumatizujícím zážitkem. Také konkurence na OV nebývá obvykle tak veliká a pes má lepší šanci na příznivé umístění, než na výstavách vyššího typu či na speciálkách. Zde je konkurence velmi tvrdá a rozhodčí musí někdy skutečné brát v potaz i ty nejmenší nedostatky, aby mezi mnoha výbornými vybral toho nejlepšího.
Dále je třeba si uvědomit, že pyrenejský pes a jiná velká plemena dlouho vyspívají. Takže těžko může třeba dvouletý pes konkurovat čtyřletému, či šestnáctiměsíční fenečka ve vývoji dospělé silné feně. Je třeba toto brát v potaz a nenechat se proto znechutit hodnocením či umístěním třeba horším, než jsme očekávali, protože samozřejmě ten náš je pro nás ten nejkrásnější. Vše má svůj čas.
Pak je zde otázka posuzujících, rozhodčích. Je samozřejmé, že všichni by měli posuzovat dle standardu plemene, který by měli znát, ale i přesto je rozhodčí jen člověk. Má svůj názor, své „oko” a i určitou vlastní představu. Lidově řečeno -jeden má raději hubenější psy, jiný tlustší, nebo světlejší či tmavší, někdo je zaměřen na pohybovou mechaniku, jiný podrobné zkoumá hlavu.
Má na to každý právo upřednostnit ze všech předváděných psů, kteří odpovídají standardu, toho, jenž je dle jeho názoru nejtypičtějším představitelem plemene. Zvítězil tedy ten, který je v tom daném okamžiku nejlepší. Je to vítězství v tom určitém čase, díky dobrému předvedení, stavu psa a podobně. Jindy může být jinak.
A ještě jedna věc by měla být každému majiteli a vystavovateli jasná. Pes, ohodnocený výborně na výstavách, ověnčený mnoha tituly, může a nemusí být stejně vynikající pro chov. Je nutné, aby nejen prokázal, že i jeho povahové vlastnosti odpovídají požadavkům a upotřebitelnosti plemene, ale že on sám, i když třeba vynikající, nepředává nežádoucí nedostatky svým potomkům. Stává se, že i průměrnější pes je pro chov stejně nebo i více vhodný než několikanásobný šampión. Každá benevolence v chovu se vždy projeví negativně na dalších generacích a chovatelé by si měli uvědomit, že na vývoj a budoucnost plemene je nutno myslet především. Osobní zájmy musí jít stranou.
