ICH CH. Beau gosse du Mas de la Valliere X GCH CH Bélesta Moravský květ
krytí Beau gosse a Bélesty 26.1 2012

         
Pro Bélestu jsme vybrali krycího psa CH. Beau Gosse du Mas de la Valliére ze země původu PHP – Francie. Jedná se o typického psa PHP vynikajícího exteriéru a především výborné povahy. HD A, DEA1.1 NEGATIF, který je využíván ve francouzském chovu a je to uznávány plemeník. Jeho potomci dosahují výborných výstavních výsledků.
Beau Gosse působí ve významné francouské chovatelské stanici du Neouvielle. Byl vyhlášen nejlepším plemeníkem pro rok 2010, je šampionem několika zemí a vítěz světové výstavy World Dog Show 2011 Paříž- Excelent 1 CAC, CACIB.
Francouzský klub RACP

Chovatelská stanice du Néouvielle

Chovatelská stanice du Néouvielle

ICH CH. Beau gosse du Mas de la Valliere

    
Beau goss je šampionem několika zemí, ve své vlasti, v zemi původu plemene Francii je produktivně ve kvalitě svích potomků nejlepším plemeníkem od roku 2010.

- CHAMPION DU PORTUGAL EN DATE DU 11/03/2009
- CHAMPION D’ESPAGNE EN DATE DU 28 MAI 2009
- CHAMPION DE FRANCE EN DATE DU 25 JUIN 2009
- CHAMPION INTERNATIONAL DE BEAUTE
- MEILLEUR REPRODUCTEUR
- CHAMPION DU MONDE EN DATE DU 7 JUILLET 2011
- ELITE A
- CHAMPION DE GIRONDE 2011

GCH CH Bélesta Moravský květ

Bélesta je výstavně velmi úspěšná typická představitelka plemene Pyrenejský horský pes, s vynikajicí povahou. během krátké výstavní doby 1,5roku se stala čtyřnásobnou šampionkou české republiky, je impozantní silná fena.

Bélesta je dcerou nejůspěšního psa v ČR, multiCH., Světový Vítěz + BOB 2006 Cyro Mountain Almanach DKK 0/0 DLK O/O, a vždy výborné Arietty Kavington DKK 0/0

- ČESKÝ JUNIOR ŠAMPION 2010
- ČESKÝ ŠAMPION 2010
- ČESKÝ GRANTŠAMPION 2010
- KLUBOVÝ ŠAMPION KPP 2011

okolí a ch.s. Du Neouvielle

Hanácké výstavy se zúčastnila fenka z našeho chovu Belcaire Moravský květ, získala známku V2. Na výstavu se přijeli podívat s mladým pejskem Comusem Moravský květ. Pejsek je moc hezký, harmonicky stavěný, souměrně roste z čehož mám velkou radost.
S Comusem domácky Koty se uvidíme na národní výstavě Ostrava kde bude vystavován.

Kunovice, Loučka, Police, Branky, Poličná, Kelč atd.

Slyší na jméno Aron, je to velký, mohutný pyrenejský horský pes, skoro 2 roky starý a je k lidem i ostatním psům hodný.

Kdyby ho někdo viděl nebo našel, kontaktujte nás na čísle 737621913.

Předem děkujeme za jakékoli informace.

Super zpráva CHANTAL JE DOMA …..toulala se po okoli….Štarnov, Moravská Huzová, podle letáků ji poznali a zadrželi v Hnojicích, 3km od bydliště ….Všem moc děkujeme za podporu

Berenice jsme vybrali výstavně úspěšného psa CH. Dukas du Neouvielle (Tan Beroye du Neouvielle x CH. Beau Gosse du Mas de la Valliere). Dukas je mlady pes působící v chovatelské stanici Symfonie van Merode (Holansko). Je to impozantní pes s výborně modelovanou hlavou, sitým pigmentem, silnou a harmonicky stavěnou kostrou, HD A, PL Free, DNA certified. Dukas je Holanský šampion , Evropský vítěz 2011- Exc.1 CAC CACIB BOB.

CH. Dukas du Neouvielle

JCH Berenica Moravský květ

 v posledních pár dní jsme se rozloučili se štěňátky která odjela do nových domovů, s majiteli štěňátek jsme v kontaktu a v nejbližší možné době štěňátka v nových domovech navštívíme. Přejeme štěňátkům do života hodně lásky a štěstí.

Berenica je matkou 6ti štěňátek- narodila se 13.4 2011. Máme tři krásné pejsky a tři šikovné fenky.

Canigó 18.12 2011

fešák Comus , domácky Koty na Hanácké výstavě

Dnes 31.10 2011 nás navštívil Caussou , domácky Lemmy. je to velmi perspektivní mladý pes.

6.11 2011 Lemmy a mamča Berenica

Canigó, Conat s mamčou Berenicou

28.10 2011 jsme navštívili Céretku, Cáretka je velmi hezká ,jemná a velká fenečka. Má milou, kamarádskou povahu, velmi miluje děti a svou kamarádku, černou kočku. Na návštěvu jsme vzali její mamku Bereniku a pomyslnou tetičku Ninu.

Některá štěňátka už jsme navštívili v nových domovech- Comuse a Conat. V nejbližší době plánujeme navštívit Céret, Claire a Arguise z vrhu A.
Bélesta a Conat

Comus , Berenica a Bruno

Zde jsou fotografie, kdy jsme byli ještě všichni pohromadě, kdy nás navštívil děda Monty (Cyro Montania Almanach) a Soňa.

Matka:
JCH. Berenica Moravský květ DKK 0/0 HD A PL 0/0

Berenica je dcerou nejůspěšního psa v ČR, multiCH., Světový Vítěz + BOB 2006 Cyro Mountain Almanach DKK 0/0 DLK O/O, a vždy výborné Arietty Kavington DKK 0/0 , která je dcerou importovaného psa z NL, CH. Aramise.
Berenica je výstavně úspěšná fena francouzského tipu s výborně utvářenou hlavou, typickým výrazem pyrenejského horského psa, středního rámce se silnou kostrou, bahaté srsti a především s vynikající kontaktní povahou, zároveň je neohrožený hlídač milující děti .

Otec:
Crassus Blatka DKK 0/0 HD A PL 0/0

Crassus je potomek významného Italského plemeníka uznávaného v zemi původu plemene, ve Francii Ch. Valmont du Royaume d´Ursita DKK 0/0 . Matka Crassuse je ICH. Holly DKK 0/0 , dcera úspěšného psa CH. Sandybear’s Saki.
Tento krycí pes se vyznačuje perfektním pigmentem, krásnou modelací hlavy, výbornou kostrou, elegantním pohybem a bohatou srstí. Má vynikající kontaktní povahu milující děti, je výborným společníkem Crassus je typický představitel francouzského typu, odpovída ve všech bodech standardu plemene pyrenejský horský pes.

Z tohoto spojení předpokládáme kvalitní štěňátka středního rámce se silnou kostrou, bohaté srsti, výborné modelace hlavy, libivého francouzského typu, s perfektním pigmentem a krásným typickým elegantním pohybem, kterým se vyznačují oba rodiče.
Povahově předpokládáme velmi kontaktní štěňátka, seběvědomá.

13.6 2011- štěňátkům jsou dva měsíce, jsou čipovaná, očkovaná, odčervena a byl jim vystaven pas zvířete v zájmovém chovu. Jsou zvyklá na procházky, jízdu autem, malé děti i dospělé osoby. V nynější době se učí chůzi na vodítku. Všechna štěňátka jsou obdařena dvojitými paspárky, bohatou srstí, krásnou modelací hlavičky (tzv. francouzský typ) a sytým pigmentem (i u bílých štěňátek je pigment výrazný a úplný). U pejsků jsou již sestouplá obě varlátka. Podle předpokladů jsou štěňátka velmi kontaktní, milá, sebevědomá a zvídavá. Se zájmem příjmají pamlsky a na procházkách nás bez váhání z vesela následují.

vrh „C“
31.5 2011
na procházce

17.5 2011

štěňátka jsou seřezena podle pořadí při narození

pejsek CANIGÓ, Přerov
porodní váha štěňátka 680g
ve věku 7dní 1,33kg
ve věku 2měsíců 10.9kg

fenka CONAT, Unčovice
porodní váha štěňátka 556g
ve věku 7dní 1,15kg
ve věku 2měsíců 10.5 kg

fenka CÉRET , Mladá Boleslav
porodní váha štěňátka 660g
ve věku 7dní 1,37kg
ve věku 2měsíců 10.1 kg

fenka CLAIRE , Trutnov
porodní váha štěňátka 675g
ve věku 7dní 1,27kg
ve věku 2měsíců 10.1 kg

pejsek CAUSSOU , Praha
porodní váha štěňátka 720g
ve věku 7dní 1,46kg
ve věku 2měsíců 12.7 kg

pejsek COMUS , Hranice na Moravě, Kelč
porodní váha štěňátka 660g
ve věku 7dní 1,27kg
ve věku 2měsíců 10.9 kg

NEZAMYSLICE MOLOSS CZ 2011
10.9 2011 SV MC CZ Nezamyslice otevřená V1 CAC, VSV, BOB

Naše tradiční účast na Klubové výstavě Klubu pyrenejských plemen v Ostravě 2011.
Chovatelskou stanici Moravský květ zastupovali dvá jedinci a to Bruno Moravský květ ve třídě otevřená se známkou V2 r CAC ,tím děkuji majitelce Anet za krásně připraveného psa na výstavu, a ve veteránech VCH JCH Chantal se známkou V1. Na výstavu jsme dovezli fenku Berenicu (takzvaně na čumendu jelikož je po štěňátkách a ještě nebyla ve výstavní formě) počasí přálo až mnoho a skvělí veteráni a psy co stále byli v plné srsti téměř trpěli v příšerném vedru. Na rok naší veteránku Chantal již nebudeme vystavovat takhle extrémním teplotám, přeci jen je už babča.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili za naším pejskem z vrhu C a to Comusem Moravský květ, roste z něj krásný pesan, mohl by být k vidění v Ostravě na národní výstavě, Beruška matka , a strýc Bruno si s Comusem pohráli. Moc se těšíme na další shledání s mladým perspektivním Comuse (domácky Koty ) zde pár fotek z výstavy a návštěvy.

Další fotografie

6.10 2010 RTG DKK O/O A
18.10 2009 NVP Brno mezitřída V2 r CAC

Bayonne Moravský květ je fenka z mého chovu, majitelka fenku uspěšně uchovnila a plánuje s Bayonne štěňátka.

Jelikoš plánuje jeden vrh není nutné si zakládat chovatelskou stanici a štěňátka zaregistruje pod mou chovatelskou stanicí Moravský květ

pár slov majitelky:“ Baya je moje věrná společnice,má bohatou srst,krásný pohyb a výrazné znaky na hlavě.Výborně hlídá a vůči cizím lidem je vždy odměřená.Je dobře ovladatelná,inteligentní a poslušná.Má ráda děti a miluje dlouhé procházky se svou paničkou,při kterých nikdy nezapomene na brouzdání ve vodě.“

HD A
váha 53kg
výška 72cm

15.5.2010 Krajská výstava Zlín V1
28.5.2011 Krajská výstava Zlín V1 VT
29.5 2011 Krajská výstava Dědřichov u Svitav V1 VT Krajský výtěz

29. 5 2011 úspěšně zbonitovaná

Bruno je syn nejůspěšního psa v ČR, multiCH., Světový Vítěz + BOB 2006 Cyro Mountain Almanach DKK 0/0 DLK O/O

a vždy výborné Arietty Kavington DKK 0/0

Bruno splnil podmínky k uchovnění.

6.10 2010 RTG DKK O/O HD A
3.7 2010 Bonitace v Pardubicích
7.12 2010 přeregistrace na CMKU chovný
9.8 2009 KV Ostrava mladých V1 CAJC
15.8 2010 KV Ostrava otevřená V1 CAC
18.9 2010 KV Mladá Boleslav V1 VT
6.2 2011 MVP Brno CACIB otevřená V2 rCAC
18.8 2011 KV Ostrava tř. otevřená V2 rCAC

Klubová výstava KPP Ostrava

fotografie z Brna 2011 Únor

Anso Moravský květ, už jako štěňátko byl na mne upjatý…já na něj taktéž. Narodil se v mé ch.stanici Moravský květ 17.4 2004. Přeci jen jsem si Ansa nechat doma nemohla, tak se stalo že odjel do jiného domova. Věřte, že tuhle Ansovu kapitolu nerada otevírám, jelikož nebyl v nejlepších rukou. Anso se téměř dvouletý vrátil domů, byl usměvavý jako dřív, srdečný a vstřícný. Byl šťastný, že je doma. Podařilo se mi Ansa uchovnit, výstavně byl docela úspěšný, získal titul český šampion, vítězil především svou veselostí, radostí z pohybu. Měl vždycky velkou radost z kontaktu s cizími lidmi, i když doma výborně hlídal. Nesnášel dvě osoby, mého expřítele a tchána. Co jej vedlo k nenávisti těchto v té době mi ješte blízkých lidí, jsem nechápala, ale věřila jsem mu bez vyhrad. Děti miloval nadevše, mohly si sním dělat, co chtěly. Tahle naše šťastná idylka netrvala dlouho, Anso začal kulhat na levou pánevní končetinu, kde měl již ze zmíněné nepříjemné doby velkou jizvu bez srsti. Navštívili jsme vetrinární kliniku a nohu zrentgenovali, diagnóza byla jako zlý sen… Boužel ten sen byl skutečný, Anso měl rakovinu kostí….to bylo velmi zlé.
Posledni měsíce života si s námi prožil spokojeně a klidně, i když mu nebylo dobře, nikdy nezapomněl proč tchána s expřítelem nesnáší. Rozloučli jsme se 15.9 2008……ještě dnes je pro mne velmi težké psát tyhle řádky o tak úžasném psu..

-

Amora (domácky Bohoušek, jindy Bobo) jsem si pořídila na základě zkušeností s jinými plemeny, která byla výborná, ale nenaplňovala mé představy, byť ze zdravotní stránky nebo exteriérové. Chtěla jsem psa pastevce, psa, který je hrdý, miluje své lidi a umí spolehlivě hlídat. V té době jsem ještě netušila, co jsem si dovezla domů, ale věděla jsem, že už jiné plemeno nebude pro mne tak významné jako právě pyrenejský horský pes. Bobo mě ohromil svou fyzickou i duševní silou, svou bezednou láskou, srdečností, náklonností k malým dětem (je opravdu výjimečné jak tak velký a silný pes je něžný a ohleduplný k dětem). Bohouška jsem úspěšně uchovnila a výstav jsme se pravidelně zúčastňovali.
Bohoušek se narodil v ch.stanici Filipův dvůr 25.4 1998. Bez problémů se spřátelil s domácími zvířaty, slepice považoval za bezedný zdroj vajec, do kurníku si pravidelně chodil pro čerstvá snad i ještě teplá vejce.
Bohoušek byl otcem vrhu A Moravský květ 3/5, ze kterého jsme si ponechali psa CH. Anso Moravský květ.
Tragicky nás Bohouškek opustil 5.4. 2005……

Výstava i bonitace se konaly v místním kempu, v krásném kopcovitém prostředí, kolem byly rozlehlé louky, lesy a žádný telefonní signál, což bylo docela příjemné.
Moc děkujeme majitelům za krásné předvedení a úspěšné uchovnění fenek, přejeme hodně krásných let s tak skvělými společnicemi jako jsou Bayonne a Belcaire.

Další fotografie

Po předchozí domluvě jsme v pátek 29. 4. 2011 přivítali milou návštěvu, kamarádku Soňu a jejího věrného, zdatného veterána, psa Montyho.  Naše Beruška zrovna měla 14ti denní štěňátka, Montyho vnoučata. Beruška je ostražitá máma, ale Montyho ze Soňou zná a ví, že je vše vpořádku a nemusí se o potomstvo obávat. Zdárně jsme přenocovali a na druhý den ráno jsme cíleně, v supersestavě- já, Soňa, Monty a jeho dcera Bélesta, vyrazili na docela dlouhou cestu do Hluboké, kde jsme se zúčastnili klubové výstavy v místním kempu. Bélesta si jela pro udělení titulu KLUBOVÝ ŠAMPION KPP a prezentovala se i na výstavě ve třídě šampionů, kde získala výstavní ohodnocení V2, r. CAC. Monty, (otec Bélesty) se prezentoval va třídě veteránů a získal titul V1, Nejlepší veterán. Při zpáteční cestě jsme ještě stihli navštívit dvě fenky z vrhu B, a to Bayonne Moravský květ v Rymicích u Holešova a Belcaire Moravský květ v  Hodolanech u Olomouce. Holky nás vřele a mile přivítaly. Jsou to krásné představitelky svého plemene s krásně modelovanými hlavami, bohatou srstí, výborně stavěné. Především Belcaire má výbornou stavbu těla. Bayonne vyniká krásným zabarvením znaků na hlavě, takzvanou „maskou“ ve vlčí barvě, s přechodem do černé u vnitřních koutků oka. Majitelé plánují štěňátka v roce 2012, tak se necháme překvapit, jací budou potomci po tak hezkých, vyrovnaných fenkách jak v typu tak i v povaze. Na druhý den jsme se rozloučili ze Soňou a Montym a opět jsme si naplánovali nový cíl výletu, a to navštívit poslední fenku z B vrhu Boltanu. Již dnes se těšíme na společný výlet a na Boltanku.

Za následující fotografie děkuji Soni.

KLUBOVÁ VÝSTAVA KPP HLUBOKÁ

TAŤKA MONTY A DCERA BAYONNE

TAŤKA MONTY A DCERA BELCAIRE

Opět jsme si vyjeli na výlet za kamarádkou Soňou a jejím psem Montym do Velké Kraše.
Byl to krásný den, tento krát jsme nejeli sami ale přidala se knám dvojce Anet se psem Brunem.

Na fotograsiich jsou zachyceni, Soňa, Mlch Cyro MOUNTAIN Almanach, Anet, Bruno Moravský květ, má maličkost, GCH CH JCH Bélesta Moravský květ, JCH Berenica Moravský květ, JCH Barrameda ecOn (Nina estrelský pastevecký pes)

  Hledáme nový domov pro krásného tříletého pejska s PP-
Jonnyho Filipův dvůr

Johny

Jonny je již v novém domově

Předpokládala jsem, že rubriku „PHP V NOUZI“ na mých stránkách vytvořím. Jelikož už v minulosti (nejen s PHP) jsem zjistila, že někteří lidé si myslí, že pejsek je věc a podle toho se k pejskovi i chovají. Někteří lhostejně a někteří násilnicky, s nerozumem. Bylo mi jasné, že i tohle krásné plemeno PHP nebude výjímkou, byť čistokrevný s PP.

V sobotu 19.2 2011 jsme se vydali na malou, ale příjemnou akci coursingu do Čechovic na Prostějovsku, kterou pořádal RR- sport Klub.

Na akci panovala domácí atmosféra, i když zrovna počasí nepřálo a bylo sychravo.

Zůčastněným psům takové počasí nevadilo, krásně se proběhli za střapcem.

Vzali jsme naši estrelskou slečnu Ninu, jelikož pyrenejské fenky zrovna háraly a musely počkat doma. Nina si vyzkoušela jak se běži za střapcem, napoprvé okruh oběhla celý, což byl docela úspěch.

Druhý rozběh jsme začali dobře, Nina vystartovala, že bude střapec pronásledovat, ale na první zatáčce ji přestal zajímat a věnovala se venčení. Třetí rozběh byl téměř stejný s druhým, jen se místo venčení začala věnovat očichávání terénu a okolním psům.
Později jsme to ještě zkusili, Nina se opět rozběhla za střapcem a vypadalo to nadějně, ale v té samé zatáčce ji střapec přestal zajímat.

Na další akci coursingu v Čechovicích se těšíme a vezmeme sebou i posilu- jednu z pyrenejských holek, zřejmě Bélestu, Beruška by už měla mít štěňátka na světe. Přijďte se na nás podívat 16.4 2011 do Čechovic, bude to docela zajímavé.

Pár fotek Niny z akce, děkuji za ně fotografkám RR-sportu.

Pyrenejské fenky Beruška, Belsí a estrelská slečna Nina měly z návštěvy velkou radost, a zároveň nám přibyl jeden krásný kocourek Mikeš. Samozřejmě Beruška proti kocourkovi chvíli protestovala, ale na přání paničky kocourek u nás našel domov, ve kterém má kočičího kamaráda Matesa a tři velké, chlupaté psí kamarádky se kterými pravidelně tráví noc.

S naší vzácnou návštěvou jsme stihli navštívit veteránku Chantal v nedaleké Liboši u Štěpánova a syna Bruna Moravský květ v Litovli. Chantal se návštěva líbila jen do té doby, než si Monty chtěl prohlédnout zákoutí jejího království. Dokonce si Monty od Chantal odvezl na památku malý šrám pod okem, který mu při další návštěvě patřičně ošetřil Bruno.
Bruno s taťkou Montym se přivítali velmi srdečně a celkově se k sobě chovali velmi mile, vstřícně. Neustále si opláceli rúzná gesta vyjadřující náklonnost a přátelství. I tento krásný den končil tím, že jsme se všichni rozloučili a odebrali k návratu domů.
S přáním dobré cesty jsme si v únoru 2011 naplánovali výlet za Soňou a Montym. Moc se těšíme )

pár fotek domácí pohodičky
Belsí, Beruška, Nina, Bruno a kocouři Mates, Mikeš

zamrzlé Náklo 2011

&

Estrelský pastevecký pes

Vítáme Vás na stránkách chovatelské stanice

MORAVSKÝ KVĚT

GCH CH JCH Bélesta Moravský květ

18.4 2008
DKK 0/0 (HD A), PL 0/0 chovná

JCH Berenica Moravský květ

18.4 2008
DKK 0/0 (HD A), PL 0/0 chovná

JCH Barrameda ecOn

30.1 2010

VCH JCH Chantal

3.12 2001 veterán
DKK 1/1 HD B

Amor Filipův dvůr

DKK 0/0 HD A
25.4 1998 – 5.4 2005

CH Anso Moravský Květ

17.3 2004 – 15.9 2008
DKK 1/0 HD B

Arietta Kavington

28.12 2003 – 1.3 2009
DKK 0/0 HD A

  Hanácké Národní výstavy Olomouc se zúčastnili fenky z naší ch.stanice.

Za plemeno pyrenejský horský pes se předvedla JCH Chantal. Naše stále svěží veteránka, získala známku V1 nejlepší veterán. Chantal splnila podmínky udělení titulu ČESKÝ VETERÁN ŠAMPION.
Za plemeno estrelský pastevecký pes se předvedla Barrameda Econ (Nina).
Za pěkné předvedení získala známku V1 CAJC. Nina se zúčastnila závěrečné soutěže Nejlepší chovatelská skupina.

Na výstavu přijeli ze Slovenska chovatelé Niny, vystavovali zde ICH Arase Econ a ICH Askii Econ. Výstavy se zúčastnil Niny bratr Benny, který žije se svou rodinou na Olomoucku. V brzké době plánujeme Benyho navštívit.

na následujících fotografiích můžete vidět Arase, Askii, Benny a Barramedu Econ

<

Belcaire Moravský květ
6.10 2010 RTG DKK O/O A
18.10 2009 NVP Brno mezitřída V2 r CAC

Bruno Moravský květ
6.10 2010 RTG DKK O/O A
3.7 2010 Bonitace v Pardubicích
7.12 2010 Přeregistrace na ČMKU chovný

9.8 2009 KV Ostrava mladých V1 CAJC
15.8 2010 KV Ostrava otevřená V1 CAC
18.9 2010 KV Mladá Boleslav otevřená V1, VT
6.2 2011 MVP Brno CACIB otevřená V2 rCAC

Světová výstava 2010 Dánsko (foto p. Čepáková)

ICH Aras Econ SK

CH Amon Econ SK

CH Azim Econ SK

Assam Econ SK

Aram Econ SK
Agradável Ha-La-Mü CZ

Beni Econ CZ

Baltymor Econ SK

Bascali Econ SK

Bazafio Ha-La-Mü CZ

Serro da Quinta de s Fernando CZ

Jasper CZ

Missionaryma Lucky Deianeira’s CZ

feny
ICH Ajuda Ha-La-Mü SK

ICH Aliza Econ SK

ICH AskiaEcon SK

CH Anuba Econ SK

Baleia Ha-La-Mü CZ

Bacana Ha-La-Mü CZ
Diana da Urze do Monte CZ
Barrameda Econ CZ

Bellami Econ SK

Úspěšní Estrelci ze světa

Světová výstava 2010 Dánsko (foto p. Čepáková)

Nezamyslice 2010, malé setkání ch.st.ECON SK

Mlch Cyro MOUNTAIN Almanach, GCh Bélesta Moravský květ, JCh Berenica Moravský květ, Barrameda Econ
Překrásný podzim, krásné podzimní barvy v lesích nás lákají na denní toulky po lesích s fenkami pyrenejského horského psa Bélestou, Berenikou, a estrelskou slečnou Ninou (Barameda Econ).
V sobotu 30.10 jsme se rozjeli na návštěvu do Velké Kraše, od nás to je 106km, cesta vedla krásnými horami Jeseníky, tudíž překrásná scenérie hor, husté lesy, vytrvalý horský vítr…….. nádhera. Ve Velké Kraši nás očekávala kamarádka Soňa a její pes Monty (MultiCH. Cyro Mountain Almanach), otec našich pyrenejských fen. Se čtyřčlennou smečkou psů jsme si vyšli na procházku po okolí Velké Kraše. Překrásná krajina, husté lesy, rozlehlé louky, rybníčky, potůčky a spousta divoké zvěře……….krásný kraj. Monty si naší návštěvy dosytosti užil, svůj veteránský věk na sobě nedal znát, je ve výborné fyzické kondici. S fenkami se mile přivítal. Belsinka taťku hned poznala, Beruška jako bodyguardka smečky si Montyho napřed prověřila, a pak se s srdečně přivítala. Pro Ninu to bylo první setkání s Montym. Nina se často setkává s Montyho synem Brunem, takže velkého bílého psa znala a Montyho přijala jako dobrého kamaráda. Moc to všem slušelo, byl to krásný den, těšíme se na další setkání s přáteli z Velké Kraše.
Za fotografie děkuji Soni, povedly se )

ZEMĚ PŮVODU: Portugalsko
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 20.12.1966
POUŽITÍ: Estrelský pastevecký pes je nerozlučným společníkem pastevce a spolehlivým hlídačem stád, která neústupně brání proti vlkům a zlodějům dobytka. Je rovněž vynikajícím hlídačem pro hlídání domu a majetku, má vysoce ceněné vlastnosti vynikajícího obranáře a používá se dokonce i jako znamenitý tažný pes.
KLASIFIKACE FCI: Skupina II – pinčové a knírači, molossové, švýcarští horští a salašničtí psi. Podskupina 2.2 – psi molosského typu, horští psi
Bez zkoušek z výkonu.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Tento horský pes se chová již po dlouhá léta v okolí pohoří Serra da Estrela (pohoří v severním Portugalsku). Skutečný původ tohoto plemene se však ztrácí v šeré a dávné minulosti. Jisté je, že jde o jedno z nejstarších plemen Iberského poloostrova. S těmito psy se setkáváme na svazích prvních předhůří až po nejvyšší horské pastviny (i ve výškách více než 2000 m nad mořem), a to především v létě, kdy po tání na horských pastvinách vyrazí tráva a pastevci vyhánějí do hor stáda, zatímco v níže položených oblastech trávu vysuší na troud přílišné horko. Tito psi provázejí stáda, ostražitě je hlídají a brání proti divoké zvěři, jež zneklidňuje okolí. Psy tohoto plemene nacházíme roztroušené také na dalších místech krajiny – zvláště uprostřed země, kam se dovážejí štěňata z oblastí estrelských hor, nebo kde je chovají chovatelé pocházející z pohoří Serra da Estrela.

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT (POVAHA): Estrelský pastevecký pes je charakteristický živým pohybem a impozantním vystupováním. Jeho pohled je bystrý, klidný a výrazný. Jeho sebejisté a někdy až hrozivé chování vůči cizím nabádá k opatrnosti; jinak je vůči svému pánovi, pastevci, až pozoruhodně poslušný.

CELKOVÝ VZHLED: Estrelský pastevecký pes je psem molosského typu, svým vzhledem připomíná mastifa, s konvexními liniemi z profilu, kompaktní a rustikální. Je harmonicky stavěný a morfologicky dokonale utvářený; vyslovená vyváženost celého vzhledu vypovídá o dlouholeté minulosti čistokrevného chovu s hlubokými místními kořeny.

HLAVA:
Silná, velká, s dobře vyvinutými čelistmi. Hlava je podlouhlá a lehce konvexní, dobře nasazená a co do velikosti v dobrém poměru s trupem stejně jako mozkovna je v dobrém poměru s obličejovou částí lebky, což přispívá k harmonii celku. Hladká kůže na lebce a lících.
MOZKOVNA:
Lebka: Čelo a mozkovna dobře vyvinuté, zaoblené a z profilu konvexní. Týlní hrbol nenápadný.
Stop: Málo vyjádřen; zhruba ve stejné vzdálenosti od čenichu a týlního hrbolu.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Čenich: Vždy tmavší než srst, přednostně černý. Nozdry směřují dopředu, jsou široké a dobře otevřené.
Hřbet nosu: Směrem k čenichu se zužuje, ale není špičatý; po většinu délky rovný, na konci lehce konvexní (náznak orlího nosu).
Tlama: S jasnými obrysy; pysky jsou velké, nejsou silné, nejsou převislé, dobře přiléhají. Sliznice tlamy a patra a také okraje pysků jsou sytě černě pigmentovány.
Oči: Vodorovně posazené, uložené na stejné výšce s očnicí, oválného tvaru, střední velikosti, symetrické, dobře otevřené; výraz je klidný a bystrý; přednostně barvy tmavého jantaru; oční víčka těsně přiléhají a jejich okraje jsou černě zbarvené; obočí přiměřeně vyjádřené.
Uši: V poměru k celku malé (11 cm délky na 10 cm šířky), tenké, trojúhelníkové, na špičce zaoblené; ucho je visící; nasazeno středně vysoko a šikmo směrem dozadu; těsně přiléhá k hlavě; u základny je vidět kousek vnitřní strany ucha. Kupírované uši jsou přípustné, ale přednost se dává přirozenému uchu. KRK: Rovný, krátký a silný; dobře vsazený mezi plece; s nepříliš bohatým osrstěním na hrdle.

TRUP:
Horní linie: Hřbet téměř vodorovný, přednostně krátký; bedra široká, krátká, dobře osvalená a dobře nasazená k zádi, jež je šikmá a lehce spadá.
Hrudník: Dobře zaoblený, aniž by byl válcovitý, široký, dlouhý a hluboký,
Spodní linie: břicho není příliš silné, je v dobrém poměru s celkem, dobře splývá s ostatními partiemi těla; spodní linie by měla pomalu stoupat od hrudní kosti až ke slabině.
Ocas: Není kupírovaný, je dlouhý, v klidu v postoji dosahuje až k hleznu; silný, ve tvaru zakřivené šavle, nasazen středně vysoko, dobře osrstěný, u dlouhosrsté variety tvoří vlajku, s háčkem na konci. Je nesen pod vodorovnou linií; je-li pes v klidu, spadá přirozeně mezi stehna; je-li pes vzrušen nebo v pohybu, je ocas nesen nad vodorovnou linií, zahnutý směrem vzhůru, směřuje dopředu, do strany, nebo dolů.

HRUDNÍ A PÁNEVNÍ KONČETINY
Stojí-li pes normálně, absolutně svislé; průřez předloktí a holeně je téměř válcový. Klouby silné se středním zaúhlením, což umožňuje volný pohyb psa. Hlezno trochu níže posazeno, se středním zaúhlením a ve správném postavení pod rovnou holení.
TLAPY: Odpovídají velikosti psa, dobré stavby, nejsou ani příliš kulaté, ani příliš dlouhé; jsou přechodem mezi kočičí a zaječí tlapkou, prsty nikdy nejsou roztažené. Prsty silné a těsně přiléhající; prostory mezi prsty a mezi polštářky jsou bohatě osrstěné. Polštářky tlap velké a tvrdé. Drápy jsou tmavě zbarvené, přednostně černé, a dobře vyvinuté. Psi mohou mít jednoduché nebo dvojité paspárky.

CHODY: Pohyb normální, volný.

OSRSTĚNÍ
Vlastnosti srsti: Silná, poněkud hrubá srst ale bez přehnané tvrdosti, podobá se kozí srsti; hladká nebo lehce zvlněná srst, téměř na celém těle dobře přiléhající; velmi bohaté osrstění dlouhosrsté k krátkosrsté variety. Za normálních okolností je srst na různých místech těla různě dlouhá: na končetinách, pod lokty a pod hlezny a také na hlavě je srst kratší a hustší; na uších se srst od nasazení ucha k jeho špičce zkracuje, současně je také jemnější a měkčí; na ocasu je srst delší – u dlouhosrsté variety je ocas porostlý hustou a silnou srstí a tvoří vlajku; srst je delší také kolem krku a na hrdle je huňatá; zvláště u dlouhosrsté variety jsou stehna a zadní část hrudních končetin s bohatými praporci. Podsada je jemná, hustá a odstávající; u kořínků je podsada propletena s hrubšími vlasy v srsti. Za normálních okolností je podsada, jež se vyskytuje v hojné míře především u dlouhosrsté variety, světlejší než krycí srst.
Barva srsti: Jediné přípustné barvy jsou: všechny odstíny plavé, vlkošedé a žluté, jednobarevné nebo s bílými znaky.

VELIKOST:
Kohoutková výška psi: 65 až 72 cm
Kohoutková výška feny: 62 až 68 cm

ROZMĚRY A HMOTNOST PSA:
Hlava:
Délka mozkovny: 13,5 až 14,5 cm
Šířka mozkovny: 12,5 až 14 cm
Délka tlamy: 12 až 13 cm
Hrudník:
Obvod hrudníku: 75 až 80 cm
Šířka hrudníku: 18 až 20 cm
Hloubka hrudníku: 28 až 29 cm
Horní linie:
Délka horní linie: 63 až 65 cm
Šířka trupu: 12 až 15 cm
Délka:
Trupu: 68 až 73 cm
Ocasu: 40 až 45 cm
Velikost
Kohoutková výška: 62 až 72 cm
Délka předního běhu: 34 až 37 cm
Výška v zádi: 67 až 69 cm
Hmotnost
Psi: 40 až 50 kg
Feny: 30 až 40 kg

VADY: Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vadu a její hodnocení by mělo být v přísném poměru se stupněm odchylky.
Hlava: Příliš štíhlá, příliš dlouhá nebo špičatá
Čenich: Velmi světle zbarvený nebo viditelně skvrnitý
Skus: Předkus nebo podkus
Oči: Skleněné, oči různé velikosti
Uši: špatně nasazené, velmi velké, masové nebo okrouhlé.
Ocas: kupírovaný, vrozené deformace ocasu, vrozená ztráta ocasu.
Osrstění: albinismus; vlastnosti srsti neodpovídající standardu
Nadváha
Velikost: nadměrná velikost (gigantismus) nebo nedostatečná velikost (nanismus); tolerance 4 cm je přípustná.
BODOVÉ HODNOCENÍ Psi Feny
Hlava: držení, mozkovna, stop, čenich, hřbet nosu, tlama, oči, uši 20 20
Krk, kohoutek, plece, hrudní končetina 15 13
Hruď, bedra, horní a dolní linie 15 15
Záď, pánev, pánevní končetina 13 15
Tlapy, prsty, drápy 5 5
Ocas: držení, tvar, nasazení 5 5
Srst: textura, barva, hustota 7 7
Celkový vzhled: harmonie tvarů, pohyb, velikost, sekundární pohlavní znaky 20 20
Souhrn 100 100

Pozn.: Psi musí mít očividně normálně vyvinutá varlata zcela uložená v šourku.

ještě pár fotek s krásného dne )

rodiče a Nina

výstavní posudek : Petr Řehánek 2007
“ 3,5 letá fena, správného rámce, ušlechtilá hlava, tmavé oko, nůžkový skus, prostorný hrudník, rovný hřbet ocas správně nasazen a nesen, úhlení končetin vpořádku u PK dvojté paspárky, při pohybu volnější nad prstí HK, srst výborné kvality
V1 CAC“

7. 5 2005 SV Praha – V3
3. 7 2005 MVP ITERCANIS Brno – V2 r CAC
15. 1 2006 Hanácká NVP Olomouc – V2 rCAC
12. 2 2006 MVP Brno CACIB FCI – V2 rCAC, rCACIB
4. 8 2007 Ostrava Spec.výstava – V1 VÍT.SPEC.VÝST.
2. 9 2007 MVP INTERDOG BOHEMIA Ml.Boleslav – V1 CAC
10. 2 2008 MVP Brno CACIB FCI – V1 CAC, CACIB
19.10 2008 NVP Brno V2
10.01 2009 NVP Olomouc V1 CAC
7.02 2009 DUO CACIB BRNO V2 rCAC, rCACIB
8.02 2009 DUO CACIB BRNO V3

30. 8 2005 RTG. DKK 0/0 A
30. 8 2005 CHOVNÁ
14. 9 2005 Přeregistrace na plemenné knize CMKU

rodiče Arietty , Aramis, Coquille Filipův dvůr

II generace Rival, Ares, Anabella

III generace Corrado, Sucre, Darka

IV generace Escou, Aconge

Arietta

VCH,JCh Chantal je dnes naší krásnou veteránkou.

Naše krásná veteránka Chantal oslavila desáté narozeniny 3.12

Chantalce přejeme hodně zdravíčka a vitality kterou stále polívá.
Je naše stále usměvavé sluníčko a věříme že se na nás bude ještě pár let usmívat.

Chantal (cuca), nás těší od 03.12.2001. Je matkou Vrhu A , 17.03.2004 3/5.

EBEN X FELON
COPIAN Led ďOr Montagnes X ACONGE z Mogadoru, GRIZZLY de la Montagnes des Patou X BARBIE
Eben otec Chantal

výstavní posudek: Otakar Vondrouš , Ostrava 2003
„Středně mohutná, korektně stavěná fena, plnochrupá, nůžkový skus, dobře formovaná hlava s dobrým pigmentem, rovná hřbetní linie, korektní postavení končetin, výborná mechanika pohybu V1, CAJC“

8. 9 2002 MVP INTERDOG BOHEMIA Ml.Boleslav – V1, CAJC
22. 9 2002 NVP Brno tř. mladých – V1
9. 2 2003 MVP Brno FCI – VD1
16.3 2003 NVP Ostrava – V1 CAJC
7. 9 2003 MVP Mladá Boleslav – V1 CAC
21. 9 2003 NVP Brno – V1 CAC
16.12 2003 ČESKÝ JUNIOR ŠAMPION-
13. 1 2008 NVP Olomouc V2
20.6 2010 MVP Brno tř.veteránů V1
15.8 2010 KV Ostrava veteránů VD1
26.9 2010 NVP Brno veteránů V1 nejlepší veterán
9.1 2011 NVP Olomouc veteránů V1 nejlepší veterán
26.1 2011 byl přiznán titulu ČESKÝ VETERÁN ŠAMPION
18.8 2011 KV Ostrava tř. veteránů V1

11. 6 2003 RTG. DKK 1/1 B
12. 6 2003 Chovná
19. 6 2003 Přeregistrace na plemenné knize CMKU

Ostrava 2011

2001

Chantal 2002

rok 2003

2011 02
3

Výstavy:

NVP Brno 2008 dorost VN1
NVP Olomouc 2009 dorost VN2
7.2 2009 DUO CACIB BRNO mladých V4
8.2 2009 DUO CACIB BRNO mladých V1 CAJC
5.3 2009 NV Ostrava mladých V1 CAJC BOB
8.5 2009 KV Hluboká mladých V3
28.6 2009 Intercanis Brno mladých V1 CAJC
9.8 2009 KV Ostrava mezitřída V1 CAC
30.8 2009 Mladá Boleslav mezitřída V1 CAC
9.10 2009 Světová výstava Bratislava mezitřída excelent 2 r.CAC
18.10 2009 NVP Brno otevřená V1 CAC
2010
9.1 2010 NVP Olomouc otevřená V1 CAC
6.2 2010 MVP Brno otevřená V1 CAC rCACIB
7.2 2010 MVP Brno otevřená V1 CAC rCACIB
20.6 2010 MVP Brno šampionů V1 CAC CACIB
15.8 2010 KV Ostrava šampionů V1 CAC
18.9 2010 KV Mladá Boleslav šampionů V1, VT KV
26.9 2010 NVP Brno šampionů V1 CAC NV
3.10 2010 NVP PL Rybník šampionů V1 CWC
9.10 2010 KV Galanta MOLOSS SK V2 rCAC
2011
30.4 2011 KV Hluboká KPP V2 rCAC
2012
4.2 2012 DUO CACIB BRNO šampionů V3
5.2 2012 DUO CACIB BRNO šampionů V2 r CAC

30.4 2011 udělen titul KLUBOVÝ ŠAMPION KPP
15.11 2010 přiznán titul ČESKÝ GRANTŠAMPION
16.3 2010 přiznán titul ČESKÝ ŠAMPION
16.3 2010 přiznán titul ČESKÝ JUNIOR ŠAMPION
31.5 2010 DKK O/O HD A
31.5 2010 PL 0/0
3.7 2010 Bonitace v Pardubicích – uchovněná
21.7 2010 Přeregistrace na plemenné knize

Bélesta téměř 3roky

Bélesta 12 měsíců

Bélesta 10měsíců

Bélesta štěňátko

Nina je dnes krásná estrelská slečna, temperamentní s nekonfliktní povahou.

Vidět nás můžete každou nenděli cvičiště Litovel.

11.9 2010 SV Nezamyslice MOLOSS CZ dorost VN1
9.10 2010 KV Galanta MOLOSS SK dorost VN1
9.1 2011 NVP Olomouc mladých V1 CAJC
5.2 2011 MVP Brno mladých V1 CAJC BOB
6.2 2011 MVP Brno mladých V1 CAJC
18.9 2011 MV Mladá Boleslav INTERDOG BOHEMIA otevřená V1 CAC, CACIB, CAC CMKU, BOB
10.9 2011 SV MC CZ Nezamyslice otevřená V1 CAC, VSV, BOB
17.9 2011 EVM MC SK Slovakia Galanta otevřená V1 CAC
18.9 2011 KV MC SK Slovakia Galanta otevřená V1 CAC KV

6.2 2011 splněny podmínky k udělení tItulu ČESKÝ JUNOR ŠAMPION

Nina a veteránka Chantal únor 2011

Prosinec 2010, Nina a pyrenejské holky.

Ve středu 30.6 2010 se přijeli podívat na Ninu manželé Čepákovi, chovatelé odkud Nina pochází. Jeli z Dánska kde byla světová výstava psů.Vystavovali krásnou Ich Askiu ecOn, tetičku Niny. Na fotografiích je Askia a Barrameda(Nina) ecOn.

Chovatelská stanice Moravský květ bude chovat nejen Pyrenejské horské psi ale i Estrelské pastevecké psi.
13.4 2010 jsme si dovezli ze slovenské ch.st. ecOn fenku Barramedu, Barrameda je moc milá a hodná psí slečna. Navštívit ch.st. ecOn byl neskutečný zážitek, překrásný psiska, a moc milí manželé Čepákovi.
Estrelský pastevecký pes je starobylé Portugalské plemeno, uznané FCI.Estrel je vnikajícím společníkem, ochránce ovčích stád, výborný hlídač, bez nadbytečné agrese, milující svou rodinu.

. Odvážná Nina a Leonbergřice Pegi

Náklo

Nina a lední medvěd (JCH Chantal neše veteránka)

Přepadovka v naší kuchyni ” CO JE DOBRÉHO NA STOLE” Nina, Berenica a Bélesta

Pyrenejské holky a Nina

Nina v autě

tak takle by se jezdit nemělo!

Nina v ZOO Svatý kopeček

otec Barramedy SERRO da Quinta de S.Fernando

matka Barramedy ICh Alize ecOn

babička Barramedy, ICh Ajuda Ha-La-Mü


praděda Barramedy Ich. PACO da Costa Oeste

Barrameda (Nina)

Nina a malí Zaf

Nina a Bruno

Holky a Nina

Po dlouhé výstavní odmlce se zúčastnila JCH Chantal Farma štěkot naše první veteránka, předvedla se ve výborné výstavní kondici, svůj věk na sobě nedala znát, ve výstavním kruhu se předvedla v dynamickém pohybu který by jí mohl kde který mladší hafan závidět. Rozhodčí Chantal udělila známku V1. Poprvé v historii chovatelské stanice jsme vystavovali ve třídě šampionů, zasloužila se o to CH JCH Bélesta Moravský květ a právem jí patří V1 CAC, CACIB. Ve třídě otevřené nás reprezentovala JCH Berenica Moravský květ získala známku V1 CAC.

Při cestě nazpět domů z Brněnské výstavy jsme si udělali zastávku v Litovli, navštívili jsme Bruna Moravský květ. Pesani měli velkou radost ze setkání a bylo nelechké pořídit fotografie, pár fotek přesto máme, Bruno se neustále usmíval

Pár fotek z našeho okolí, Chráněná krajinná oblas Litovelské pomoraví.

Hynkov , splav.

Bruno HD A
chovný

Bayonne HD A
chovná

Belcaire HD A
chovná

Bélesta HD A PL O/O
chovná

Berenica HD A PL O/O
chovná

Boltana

Štěňátka z vrhu B, jsou již dnes velmi pěkní představitele plemene Pyrenejský horský pes, se skvělou vyrovnanou povahou, exteriérově velmi zdařilí.

Všechny štěňátka jsou spokojená a vyrůstala v rodině s malými dětmi,

Bélesta a Berenica zůstávají v domácí ch.st. Moravský květ.

Ty to pyrenejské holky se zúčastňují výstav,téměř roční fenka Belésta získala cenný titul BOB.

Bruno, Belcaire

Bélesta, Berenica

Otec štěňátek vrhu B , ICH Cyro MOUNTAUN Almanach (monty)

Bélesta Moravský květ NVP Ostrava 2009 V1 CAJC nejlepší mladý, BOB nejlepší pes plemene.

Belésta, Arietta, Berenica, Bruno. Brno 2009 Pedigree stánek

rodinka

Belcaire, Bélesta, Berenica, taťka Monty a mamča Arietta, NVP Olomouc 2009

Arietta, Belcaire, Bélesta a Berenica NVP Olomouc 2009

taťka Monty,Bélesta a Belcaire

sestry Bélesta, Berenica, sněhurky Belcaire a Berenica

Belcaire

Bélesta, Berenica

Dne 18.4 2008 se Arče narodilo šest krásných štěnátek.

Jeden kluk (bílý) a pět holek (dvě bílé a tři se symetrickými znaky). Porodní váha byla 600g-720g. Štěnátkům se v pátém dnu života objevuje pigment na čumáčku, u bílých na očičkách a ouškách. Mají pevné, dvojité paspárky.

Rodiče

Matka:

ARIETTA Kavington

chovná DKK 0/0, Výborná 1, CAC, CACIB,VS Ostrava.

Aramis , NL X Coquille Filipův dvůr

Rodokmen Arietty

Otec:

ICH CYRO mountain Almanach

DKK 0/0 HDA, DLK 0/0

OTEC: CH.AARON von den WEISSEN RACKERN (D)MATKA: ICH.ALISA MOUNTAIN ALMANACH (CZ)

Interchampion

Světový Vítěz/ World Winner

Český Šampion/ Champion CZ

Slovenský Šampion/ChampionSK

Polský Šampion/ Champion PL

Klubový Šampion KPP

Klubový Šampion KCHMP

spokojená štěňátka

Rodokmen štěňátek

Pro naše krásná štěňátka jsme vybrali jména počáteční písmeno je “B

Pejsek

BRUNO

Bruno bydlí v Lanškrouně

Fenky

BAYONNE

Bayonne má svou rodinu v Rymicích u Holešova

Bayonne je temperamentní fenka, chytrá, učenlivá,má jemnější stavbu kostry, s pěknou modelací hlavy a vynikajícím pigmentem.

BELCAIRE

Belcaire bydlí v Hodolanech, Olomouc

Belcaire je sebevědomá, bere věci s nadhledem, chytrá, učenlivá, poslušná, má přímo skvělou stavbu kostry, velice pěknou hlavu, tmavé oko, a je moc přítulná.

BÉLESTA

zůstáva v Ch.st. Moravský květ

Bélesta je fenka vyrovnané povahy, sebevědomá, moc hezké stavby kostry. se znaky s pěknou hlavou po matce, se skvělým pigmentem, má ráda děti

BERENICA

Berenica je moc hezká celobílá fenka

zůstáva v Ch.st. Moravský květ

Berenica je fenka sebevědomé povahy, poslušná, dominantní, projevuje hlídací schopnosti ,má jemnější stavbu kostry, s pěknou modelací hlavy a vynikajícím pigmentem.

BOLTANA

Boltana bydlí v Kloboukách u Brna.

momentky

Štěňátka jsou připravena k odběru a těši se na své nové majitele.

Tetovaní maji v levém uchu a bylo provedeno malými písmeny, která jsou ovšem dobře čitelná.

12.6.2008 proběhla u štěňátek kontrola vrhu.<

Štěňátka jsou naprosto zdravá, maji úplný pigment, tmavé oko, skus nůžkový,pevné dvojité paspárky, bez kýly, pejsek má obě varlata hmatná.

Se štěňátky chodime na procházky, aby si zvykli na voditko a poznali okolí.Následující fotografie to dokazuji.

Štěňátka se učí chodit na vodítku, a základním povelům( ke mně, zůstaň), holky jsou moc šikovné, všímavé a učenlivé.<

Autorem následujících fotografií je Karolína Vašíčková. Štěňátka jsou ve věku 8 týdnů.

Počátek čistokrevného chovu

V roce 1907 stanovil každý z obou klubů (Club du chien des pyréneés a Pastou Club) vlastní standard plemene. Již o tři roky dříve v roce 1904 měl podle údajů Himburga sepsat Strebel první standard. Udával při tom velikost mezi 65-75 cm při hmotnosti 60-70 kg, hedvábná srst měla být bílá jako sníh, byly dovoleny šedé nebo žluté skvrny na uších (Himburg ve své zprávě napsal: „Podle vkusu pařížských a bordeauxských kynologů jsou požadovány nekupírované uši. Pokud má pes na hlavě znaky, mají být tyto symetrické. Jednotlivé šedé znaky mohou být také na těle. Přednost mají ale čisté bílí psi.“ Jako hrubou závadu označil Strebel příliš velkou nebo příliš silnou hlavu, světlý nos a světlé oči, křivé nohy, otevřené tlapy na které Himburg obzvláště poukazuje. Oba francouzské standardy nejsou shodné ve všech bodech.

To byl vývoj který nebyl příznivý pro chov plemene, naopak chyběly jasné směrnice o cíli chovu, a síly naléhavě pro chov se rozštěpily. Dr. Luquet píše typicky o „jepici“ – o pomíjejícím jevu. V roce 1911 získal ale cenu prezidenta republiky za nejkrásnějšího psa francie pes tohoto plemene „Portos“.

V 80. a 90. letech se většina chovatelů usnesla na třech typických plemenících Estom du conte de Foix jehož polobratrem je Escou du domaine de l´etolie , Lion du bois dore , Netou du Comte de Foix. Dále velice uznávané feny Berénice du bois dore , Sahel de l´oronet a Ordessa de Montbernes.

V nynějším českém chovu jsou psi v jejichž rodokmenu jsou tito plemeníci ve druhé a třetí generaci.

Někteří psi v českém chovu jsou přímými potomky španělských plemeníků, Sautor de l´oronet a Sucre de l´oronet. Někteří jsou přímými potomky maďarských plemeníků jako Karcagpusztai Zumó nebo Copian Led d´Or Montagnes, Dégfalvi Deli a Rodentálí Dixi.
Z německého chovu byli u nás použiti psi Il Bufo di Pic du Midi, Apoll won Walburgi´s Höhen.

STANDARD PLEMENE PYRENEJSKÝ HORSKÝ PES

Escou du domaine de l´etolie

NOUSTY du Néouvielle


Karcagpusztai Zumó

PYRENEJSKÝ HORSKÝ PES (FCI standard č.: 137 / 5.6.2002 / D)

(Chien de montagne des Pyrénées)

ZEMĚ PŮVODU: Francie

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13. 03. 2001.

POUŽITÍ: Pastevecký pes k ochraně stád v horách.

KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 pinčové a knírači -
molosové – švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.
Sekce 2.2 molosové, horští psi.
Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Pyrenejský horský pes je v Pyrenejích znám odnepaměti, byl znám již ve středověku a používal se k ostraze zámků; jeho existence byla zdokumentována Gastonem Phoebem již ve 14. století. V 17. století byl vysoce ceněn jako společenský pes; pohyboval se také na skvělém dvoře Ludvíka XIV. První podrobný popis tohoto plemene v knize hraběte von Bylandt pochází z roku 1897. O deset let později byl založen první klub milovníků tohoto plemene a v roce 1923 nechal „Spolek milovníků pyrenejských horských psů“ na popud pana Bernarda Sénac-Lagrange zapsat první oficiální standard plemene u SCC ( Société Centrale Canine de France). Dnešní standard vychází ze standardu z roku 1923, ale stále ještě se mu velmi podobá; od té doby byla ve standardu provedena především upřesnění jeho znění.

CELKOVÝ VZHLED: velký, impozantní, mohutně stavěný pes, ale nikoliv bez jisté elegance.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
• Nejširší část mozkovny odpovídá její délce.
• Tlama je poněkud kratší než mozkovna.
• Délka trupu měřená od vrcholu ramene k sedacímu hrbolu přiměřeně lehce přesahuje kohoutkovou výšku.
• Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo je poněkud menší.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Protože se tento pes používal výhradně na ochranu stád před útoky šelem, spočíval výběr při jeho chovu v hodnocení vlastností hlídače, v impozantním a odstrašujícím vystupováním a také ve vztahu k jeho stádu. Vlastnosti, které z takového výběru vyplynuly, jsou síla a obratnost, ale také dobromyslnost a úzký vztah k jeho chráněncům. Tento strážní pes má sklony k nezávislosti a vlastní iniciativě, které vyžadují od jeho pána určitou autoritu.

HLAVA: V poměru k velikosti psa není tak mohutná; hlava je ze stran poměrně plochá.

MOZKOVNA:
Lebka: Nejširší část mozkovny odpovídá její délce. Je lehce klenutá, protože výstupek temenní kosti je snadno hmatatelný. Týlní hrbol je viditelný, takže mozkovna tvoří ve své zadní části lomený oblouk. Nadočnicové oblouky nejsou zdůrazněné a čelní rýha je při ohmatání mezi očima jen stěží hmatatelná.
Stop: V mírném sklonu.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Zcela černá.
Tlama: Široká, poněkud kratší než mozkovna, pozvolna se zužuje k nosní houbě. Při pohledu shora má podobu písmene V se zaoblenou špičkou. Mezi očima je dobře vyplněná.

Pysky: Málo visící pysky pokrývají těsně dolní čelist; jsou černé nebo velmi silně černě skvrnité; totéž platí i pro patro.
Čelisti / zuby: Skus musí být úplný, zuby jsou zdravé a bílé. Nůžkový skus (řezáky v horní čelisti těsně přesahují řezáky v dolní čelisti a jsou s nimi v kontaktu). Klešťový skus je přípustný i v případě, že oba prostřední řezáky dolní čelisti jsou lehce skloněné kupředu.
Oči: Spíše malé, mandlového tvaru, lehce šikmo posazené; chytrý a rozvážlivý výraz; barvy tmavého jantaru. Černě lemovaná víčka nejsou nikdy povolená. Pohled je mírný a zasněný.
Uši: posazeny ve výšce očí, poměrně malé, trojúhelníkovitého tvaru se zaoblenou špičkou. Visí a ploše přiléhají k hlavě; při pozornosti psa jsou neseny poněkud výše.

KRK: silný, poměrně krátký, s málo vyvinutým lalokem.

TRUP: Délka trupu měřená od vrcholu ramene k sedacímu hrbolu přiměřeně lehce přesahuje kohoutkovou výšku. Vzdálenost od hrudní kosti k zemi měří přibližně polovinu kohoutkové výšky, v žádném případě však nesmí být menší.
Horní linie z profilu: dobře pevná a stabilní.
Kohoutek: Široký.
Hřbet: Dobré délky, pevný.
Bedra: Středně dlouhá.
Záď: lehce zešikmená, se značně vystouplou kyčelní kostí.
Hruď: Není příliš hluboká, ale je široká a dlouhá. Dosahuje až na úroveň loktů, ale nesahá hlouběji. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo je poněkud menší. Žebra jsou lehce zaoblená.
Slabiny: Málo hluboké.

OCAS: Dosahuje nejméně k patní kosti. Je huňatý a tvoří prapor. V klidu je nesen hluboko, přednostně s háčkem na konci; při vzbuzené pozornosti psa je nesen vysoko a je silně zatočený, přičemž špička ocasu se dotýká beder (obyvatelé pyrenejských hor o něm tvrdí, že „dělá přemet“ nad hřbetem – „arroundera“).

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINA: Hrudní končetiny jsou silné a svisle postavené.
Plece: Středně zešikmené.
Nadloktí: Dobře osvalené, středně dlouhé.
Předloktí: Rovné, silné, dobře osrstěné (s praporci).
Zápěstí: Umístěno v prodloužení předloktí.
Nadprstí: Lehce šikmo postavené.
Tlapy hrudních končetin: Poněkud podlouhlé, kompaktní s trochu klenutými prsty.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Osrstění zadních končetin (s praporci) je hustší a delší než hrudních končetin. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny postaveny kolmo k zemi.
Stehna: Nepříliš dlouhá, přiměřeně šikmá; osvalení je silně vyvinuté a oblé a plasticky vystupuje.
Kolena: Mírně zaúhlená, umístěná souběžně s osou těla.
Lýtko: Středně dlouhé, silné.
Hlezno: Široké, suché, přiměřeně zaúhlené.
Tlapy pánevních končetin: Poněkud podlouhlé, kompaktní s trochu klenutými prsty.
Paspárky: Obě pánevní končetiny nesou dvojité dobře vyvinuté paspárky. Hrudní končetiny někdy mají jednoduché nebo dvojité paspárky.

POHYB / CHODY: Pohyb pyrenejského horského psa je plný síly a volný, nikdy není těžkopádný; průběh pohybu je spíše prostorný než rychlý a je velmi pružný a elegantní. Zaúhlení dovoluje psovi stejnoměrný a vytrvalý pohyb vpřed.

KŮŽE: Silná a poddajná (pružná); často se na celém těle vyskytují pigmentované skvrny.

OSRSTĚNÍ

SRST: Hustá a hladká, poměrně dlouhá a pružná; na plecích a na hřbetě je poměrně křehká; delší na ocase a na krku, kde smí být lehce zvlněná. Srst na kalhotách je jemnější, více podobná vlně a velmi hustá. Podsada je rovněž velmi hustá.

BARVA: Bílá nebo bílá s šedými (jezevčími nebo vlkošedými), světle žlutými nebo oranžovými (zrzavými) skvrnami na hlavě, uších a u kořene ocasu, někdy také po těle. Znakům v barvě jezevčí šedé se dává přednost.

VELIKOST A HMOTNOST :
Kohoutková výška: U psů: 70 – 80 cm
u fen: 65 – 75 cm

U velmi typických jedinců se připouští tolerance 2 cm směrem nahoru.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

Celkový vzhled
• Dojem nemotornosti, bez ušlechtilosti. Tlustý, ochablý, lenivý pes.
Hlava
• Příliš těžká, pravoúhlá.
• Mozkovna příliš široká, klenuté čelo.
• Příliš zdůrazněný nebo chybějící stop.
• Příliš silně visící, volně převislé pysky.
• Nedostatečná pigmentace nosní houby, okrajů očních víček a pysků.

Oči
• Kulaté, světlé, hluboké uložené nebo vypouklé, příliš velké nebo příliš malé, příliš těsně nebo daleko od sebe posazené. Viditelná spojivka. Tvrdý výraz.
Uši
• Široké, dlouhé, stočené, složené, nasazené příliš vysoko nebo nesené složené dozadu.
Krk
• Tenký, poněkud delší nebo naopak příliš krátký, budící dojem, že se hlava nachází se mezi rameny. Příliš vyvinutý lalok.
Trup
• Horní linie prohnutá nebo klenutá, přestavěná.
• Předhrudí příliš široké nebo příliš štíhlé, žebra plochá nebo naopak sudovitě klenutá.
• Břicho vtažené jako u chrta, nebo visící.
Ocas
• Nedostatečně hustě osrstěný nebo špatně nesený; příliš krátký nebo příliš dlouhý, bez praporce; chybějící „přemet“ v pohybu nebo neustálý „přemet“ i v klidu.
Hrudní končetiny
• Úhel mezi lopatkou a pažní kostí příliš otevřený.
• Příliš plochá tlapa, nebo příliš sevřené prsty tlapy.
Pánevní končetiny
• Strmé nebo přehnaně zaúhlené hlezno.
• Příliš plochá tlapa, nebo příliš sevřené prsty tlapy.
Tlapy
• Dlouhé, ploché.
Srst
• Krátká nebo kadeřavá, hedvábná, měkká; chybějící podsada.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

Nosní houba
• Jiné barvy než zcela černá.

Čelisti / zuby
• Předkus nebo podkus a jakákoliv jiná deformace čelisti.
Oči
• Depigmentovaná oční víčka, žluté oči
Paspárky
• Žádné paspárky, jednoduché nebo zakrnělé dvojité paspárky na pánevních končetinách.
Barva srsti
• Jiná než je uvedena ve standardu
Velikost
• Mimo přípustné meze.

Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

NVP Brno VN2
7.2 2009 DUO CACIB BRNO mladých V3
8.2 2009 DUO CACIB BRNO mladých V3
28.6 2009 Intercanis Brno mladých V2
9.8 2009 KV Ostrava mladých V1 CAJC
30.8 2009 Mladá Boleslav mladých V1 CAjC
9.10 2009 Světová výstava Bratislava mladých excelent 3
18.10 2009 NVP Brno mezitřída V1 CAC NV
2010
9.1 2010 NVP Olomouc mezitřída V2 rCAC
6.2 2010 MVP Brno mezitřída V2 rCAC
7.2 2010 MVP Brno mezitřída V2 rCAC
20.6 2010 MVP Brno mezitřída V1 CAC
15.8 2010 KV Ostrava otevřená V4
26.9 2010 NVP Brno otevřená V1 CAC
2011
17.9 2011 EV MOLOSS Slovakia Galanta V1 CAC
18.9 2011 KV MOLOSS Slovakia Galanta V1 CAC
15.10 2011 SV KCHMPP Mladá Boleslav V1 CAC VSV
6.11 2011 MV Praha V2 r CAC
2012
4.2 2012 DUO CACIB BRNO otecřená V1 CAC, CAC CMKU, CACIB
5.2 2012 DUO CACIB BRNO otevřená V1 CAC

4.2 2012 splnila podmínky k udělení titulu ČESKÝ ŠAMPION
16.3 2010 přiznán titul ČESKÝ JUNIOR ŠAMPION
31.5 2010 R DKK O/O A
31.5 2010 PL 0/0
3.7 2010 Bonitace v Pardubicích – uchovněná
21.7 2010 Přeregistrace na plemenné knize

Berenica téměř 3roky

Beruska štěňátko

Berenica 10měsíců

28.12 2003 – 1.3 2009
„Arči byla jsi skvělá, moc mi chybíš“

CH ANSO MORAVSKÝ KVĚT

17.3 2004 – 15.9 2008
“ Anso stále žiješ v mém srdci “

Amor Filipův dvůr

25.4 1998 – 5.4 2005
„Bohoušku nikdy na tebe nezapomenu“

Amor Filipův dvůr

chovný DKK 0/0

CH SUCTE de ĽORONET X DARKA

matka

JCH Chantal

chovná DKK 1/1

CH FELON X EBEN

Anso

Tetovací číslo: 357
Pohlaví: Pes
Barva: Barva bílá, znak na uších a levém oku, tečka na temeni hlavy.
Charakter
Mohutný pes s pěkně tvarovanou hlavou, nebojácný, velmi zvídavý s vyvinutým hlídacím smyslem.
chovný DKK 1/0

Zůstal v chovatelské stanici MORAVSKÝ KVĚT, získal titul ČESKÝ CHAMPION,
Anso podlehl zhoubné nemoci 15. 9 2008.

Ardanaz

Tetovací číslo: 358
Pohlaví: Pes

Barva: Barva bílá, tmavý znak na očích, levé lopatce, hřbetě a u kořene ocasu.

Charakter:
Mohutný pes, budoucí typický představitel plemene, velmi vhodný k chovu, výborná povaha, velmi hravý.

Již není mezi námi, podlehl nemoci.

Arguis

Tetovací číslo: 359
Pohlaví: Pes
Barva:
Barva bílá, znak na pravém oku, z části na pravém uchu, tečka na temeni hlavy.
Arguise jsme navštívyli. 2009

Charakter:
Pěkný pes temperamentní povahy, velmi učenlivý a zvídavý.

Žije se svou rodinou v Trutnově.

Adoain

Tetovací číslo: 360
Pohlaví: Fena
Barva:
Barva bílá, znak na levém oku, uších a kořeni ocasu.

Charakter:
Mohutná fena s typickou hlavou. Dominantní, nebojácná, hravá.

Žije v Kožušanech na Olomoucku.

Almuniente

Tetovací číslo: 361
Pohlaví: Fena

Barva:
Barva bílá, znak na pravém oku, z části na pravém uchu a na celém levém uchu, tečka na temeni
hlavy.

Charakter:
Pěkná fena s typicky vytvářenou hlavou, vhodná k chovu, velmi hravá, zvídavá.

Rychnov nad Kněžnou, Přím

Apies

Tetovací číslo: 363
Pohlaví: Fena

Barva:
Barva bílá, znak na levém oku a nad levým uchem.

Charakter:
Mohutná fenka s pěkně vytvářenou hlavou, milé povahy, velmi zvídavá.

Německo

Ardisa

Tetovací číslo: 364

Pohlaví: Fena

Barva: Barva bílá, znak na uších a „brýle“, malý znak na pravé straně hřbetu vedle ocasu.

Charakter:
Fenka menšího vzrůstu, symetrické znaky typického zbarvení a rozložení znaků, temperamentní, hravá a nebojácná.

Německo

Pro pyrenejské horské psy je stanovena hranice 2/2. Vyhodnocení rentgenových snímků, které si majitel může nechat udělat na kterémkoli veterinárním středisku (doporučujeme větší pracoviště, kde mají s tím již zkušenosti), provádí klubem určený veterinář. Snímky musí být dva, a to s pokrčenými i s nataženými končetinami.

DKK je dle odborníků dědičnou vážnou nemocí, a je proto nutno brát na tento faktor zřetel. V praxi to značí, že při sestavování chovných párů nespojujeme nikdy jedince, u nichž je vyšší stupeň DKK. Dispozice k dysplazii je možno ovlivnit krmením, dodáváním důležitých prvků a nepřetěžováním mladého zvířete ve fázi růstu. Můžeme zmírnit následky a komplikace, ovšem displazii jako takovou vyléčit nelze. Na snímku musí být zachyceny body O až 2.

Pokud majitel splnil všechny podmínky výše uvedené, může se se psem dostavit na klubovou výstavu, která je pořádána a včas nahlášena v klubovém zpravodaji.

Každý pes by měl být majitelem předveden v co nejlepší kondici čistý, vyčesaný a hlavně dobře zvládnutý. Pes si musí v klidu nechat prohlédnout zuby, varlata a musí snést celkovou tělesnou prohlídku rozhodčím. Co se týče povahy, posuzuje se ovladatelnost psa a vyrovnaná povaha. Silně bojácný ani silně agresivní pes do chovu nepatří. Zvíře, které soustavně napadá ostatní psy a dokonce zaútočí i na člověka, chovnost nedostane.

Pro pyrenejského horského psa a jeho uchovnění je nezbytná účast na dvou výstavách se zadání titulu minimálně CAC (cwc, caca) s dosažením hodnocení minimálně „velmi dobrý“, přičemž jedna z výstav musí být klubová nebo speciální.

Pokud pes výstavy s úspěchem absolvuje, je mu potvrzena do rodokmenu, včetně výsledku DKK, a je chovný. Pes je doporučován zájemcům o krytí, fena může být nakryta.

Obecně mohu říci nespěchejte. Pyrenejský pes, stejně jako jiná velká a obří plemena, vyspívá dlouho. Do chovu by měli jít jen ti nejlepší, jak exteriérově, tak povahové. Drobnější, štíhlý pes ve dvaceti měsících samozřejmé není často tak dobře hodnocen jako téměř tříletý plemeník. Ani drobná, hubená fenka nemůže být zárukou pěkného, silného potomstva.

Ještě jednu věc by si měl každý člověk uvědomit. Psa by si neměl pořizovat proto, že bude zcela jistě chovný, výborný a vůbec nejlepší. Psa si pořizuji bez „záruky“. Je to živý tvor, ke kterému bych měl mít v prvé řadě pěkné osobní a rodinné vztahy a pak teprve uvažovat o chovu. Ne každý může být chovný, ne každý se vyvede a je bez vad a nedostatků. V chovu by měli být jen ti nejlepší, protože všichni musíme myslet na budoucnost!

Pokud vaše fena byla uchovněna a vy chcete při následující říji fenu nakrýt, musíte si zažádat poradce chovu o krycí listy. Partnera pro svou fenu si můžete zvolit sami nebo si ho nechat doporučit. Velký význam právě pro výběr krycích psů majiteli chovných fen mají výstavy a přehlídky plemeníků. Těžko může očekávat majitel krycího psa, že o jeho zvíře bude velký zájem, když ho nikdo celá léta neuvidí ani na výstavě ani na žádné klubové akci. Pokud není proti obranému partnerovi žádných námitek jak příbuzensky, tak třeba případným zdvojnásobováním vad a nedostatků, povolí poradce nakrytí. Obvykle se doporučují tri plemeníci.

Feny mívají říji obvykle dvakrát do roka, někdy také i třikrát. Obecně trvá hárání 3 týdny, přičemž se mění barva výtoku. Zhruba 10 dní je výrok krvavý a postupně zesvětlí do růžové i až čiré barvy. Tehdy bývá správný okamžik ke kryti, tj. cca mezi 9-16 dnem. Největší úspěchy bývají jedenáctý až třináctý den, ale to vše jsou jen orientační rady. Příroda si leckdy udělá co chce a proto některá fena jeví ochotu ke krytí již sedmý den. Jiná zase až třeba osmnáctý den. Je proto nutné před předpokládaným háráním fenu často prohlížet, aby nám neunikl první den krvácení a mohli jsme si předpokládaný termín dobře spočítat. Fena je v té době hodně mazlivá, otírá se o majitele i okolí, nabízí se okolním psům, dává ocas na stranu buď sama nebo při drbání na kořeni ocasu. Často také poznáme ten správný čas dle hromadných nájezdů všech psů z okolí. Začátečníkovi, kterému unikne začátek hárání nebo u feny nepozoruje nijak výrazně popsané příznaky, mohu doporučit návštěvu veterinárního střediska- Je dnes již zcela běžné nechat na začátku hárání udělat výtěr, takzvanou cytologii, při které lékař určí nejvhodnější dny pro připuštění.

Obvykle za psem jezdí fena, pro plemeníka je to výhoda domácího prostředí. Fenu nikdy před krytím nijak zvlášť mimořádně neumýváme, nekoupeme. Na krytí bychom si měli udělat čas, abychom dali psům možnost se spolu seznámit, spřátelit.

Máme i majitele, kteří ke krytí přistupují tak zodpovědně, že se snaží seznámit potenciální rodiče již před říjí. K celé akci přistupujeme v klidu a pohodě, spěch a nervozita psům určitě nepomohou. Fenu je dobře, pokud je hodně srstnatá, v okolí pohlavních orgánu ostříhat.

Při vlastním krytí necháme psy nejdříve volně proběhnout, pohrát si a již při seznamovacím rituálu vidíme jejich chování. Krytí na vodítku není vhodné, pouze ve výjimečných případech příliš razantních psů, I zvířata mají ráda milostnou „předehru“ a velmi na ní záleží. Já vždy říkám, že můj velmi něžný pes povídá fenám milá slůvka a básničky a obvykle to zabere. Pokud fena vrčí a chňape po psu delší dobu. Je pravděpodobné, že to ještě anebo již není ten správný den. Nebo naopak pes nejeví o fenu žádný či má jen malý zájem, což obvykle dělají zkušení samci, kteří již vědí, že zbytečně se namáhat nebudou. Je ideální, když jeden z obou partnerů má jíž své zkušenosti, ale ne vždy je to z hlediska genetického a jiného možné.

V ideálním případě si tedy psi pohrají a fena se začne ke psovi obracet zadkem, dává ocas na stranu a on se pokouší na ni naskočit. Pokud má fena snahu si sednout či státe ucukávat, je dobré, aby ji majitel podržel za obojek popřípadě pod břichem. Pokud má pes o fenu opravdový zájem, přítomnost majitele feny či vlastního pána mu nevadí. Jsou však i tací samci, kteří plně vyžadují, aby se věci dal volný průběh a nikdo se Jim do toho nepletl. To bývá často problém, neboť někdy je nutné fenu přidržet. Doporučuji všem majitelům psů – samců, aby již od mládí zvykali psa na dotek i v intimních partiích, aby ho hladili a drbali, aby bylo v dospělosti možné se psem spolupracovat i pomoci mu.

To vše se děje ovšem za předpokladu, že je ten správný den a oba partneři se sobě navzájem „líbí“. Mohu dosvědčit, že se stane, že si prostě dvojice nějak nepadne do oka a je po krytí. U jednoho psa fena cvaká zuby a kouše a přijede k druhému plemeníkovi a láskou by ho snědla. A pes zase u některé feny sotva plete nohama, energie žádná, chuť také ne. Přemýšlím, zda není nemocen, ale ona se mu prostě nezamlouvá. Přijede jiná a on porazí vrata a splní svůj rozmnožovací úkol ještě na chodníku. Láska je mocná a nevyzpytatelná čarodějka a i u psů musíme s tímto faktorem počítat.

Občas nastane extrémní situace, kdy se můžeme setkat s vyloženě narušeným sexuálním chováním. Fena je téměř nepříčetná, kouše, kroutí se, vrčí, psa by pokousala, kdyby se jí dotkl. Pokud to dělá u několika partnerů, musí se majitel smířit s tím, že fena není vhodná pro chov, neboť ani v přírodě by ke spáření nedošlo. Totéž se může přihodit u psa, který je schopen napadnout i háravou fenu nebo naopak je k feně zcela flegmatický. Jsou to poruchy psychické, fixace na majitele, někdy nadměrná výživa, lenost, izolace od ostatních psů od mládí a podobně. Je prostě nutné brát jako fakt, že ne každý, i když bonitou prošlý pes – a totéž se týká i feny – je vhodný k chovu.

V některých mimořádných případech povolí poradce chovu inseminaci, když je spojení mimořádně žádoucí. Umělé oplodnění, inseminace, je ovšem možné skutečně mimořádně a rozhodně nemá nahrazovat přírodní spojení.

Když dojde k páření, zůstanou spolu pak oba partneři svázáni a to může trvat několik minut až třeba tři čtvrtě hodiny. Většinou si pes přehodí (nebo mu majitel pomůže) zadní nohu a oba jediná zůstanou zádí k sobě do té doby, než se naběhnuté orgány uvolní. Nenechávejte psy samotné, při pokusu o násilné uvolnění by mohlo dojít k vážnému poranění.

Když se psi oddělí, je dobré ihned dát fenu do auta, kotce nebo místnosti tak, aby se nemohla okamžitě věnčit a tím nedošlo k vyplavování spermií. Obvykle jedno krytí stačí, ale je častým zvykem ještě jednou akt opakovat. K opakování by mělo dojít nejlépe za 48 hodin. Někdy se setkávám s pověrou, že fena, která nezabřezne, se přestane hárat. To není pravda, fenu je nutno hlídat do konce cyklu tak, aby nemohlo dojít k překrytí jiným psem.

Péče o srst není příliš těžká, má samočistící schopnost. Naši psi se běžně na vycházce snaží zdolat myší obydlí. Při návratu z vycházky nejsou psi čistě bílý, nýbrž umazaní od hlíny ale to napraví letmé překartáčování a oschnutí srsti. Nejlépe jedenkrát týdně srst psa pečlivě a řádně pročesáme. V době línání je nejlépe pročrsávat srst dvakrát denně. Ale tato procedura není nikterak namáhavá a psi se nechávají velmi rádi česat, je to pro ně další způsob mazlení.Pokud se chystáte na výstavu je dobré tři dny předem psa důkladně pročesat a vykoupat. Nejlépe se osvědčil šampon pro psy s hrubší srstí a bělícím účinkem. Po koupeli psa dobře osušíme a držíme jej na místě kde máme záruku, že nám pes bílý zůstane. Po oschnutí jej opět řádně vyčešeme.

Srst se nijak neupravuje, nestříhá. Jeho ozdobou je čistá, nezplstnatělá, pročesaná srst, které dosáhneme mimo dobu línání občasným prokartáčováním. V době línání musí být česání časté, aby se odumřelá srst odstranila. Trvale je třeba dbát na srst za ušima,na „kalhotkách“ a ocase, což jsou místa velmi náchylná k plstnatění. Pokud už se toto stane, opatrně chuchvalce nůžkami vystřihněte. Existují také prořezávací hřebeny, kterými je možno plst prořezat a pak vyčesat. To je nutno dělat ale velmi opatrně, aby to psa nebolelo tak, že by se příště již česání vyhýbal. Štěněčí srst se vlastně přímo (mimo partie uší) pročesat nedá, podobá se spise ovčí vlně, ale doporučuji stejně štěně často kartáčem „přejet“, aby si na tuto péči zvyklo.

I když používáme pro psa protiparazitní obojek, kromě blech, na které je možno koupit nejrůznější spreje a přípravky, může pes lehce chytit klíště. Někdy i velké množství klíšťat. Proto jej pravidelně prohlížíme. Klíště šetrným vytočením odstraníme, místo zastříkneme dezinfekčním prostředkem a několik dní prohlížíme, zda zarudlé místo mizí. Pes, stejně jako člověk, může být nakažen nejčasněji boreliózou (na místě, kde bylo klíště přisáto, se objeví velká rudá skvrna s výrazně bílým středem).

Zuby
chrup dospělého psa sestává ze 42 zubů (20 v horní a 22 v dolní čelisti). Zuby Jsou rozlišené na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky.

V horní polovině jsou tři řezáky, jeden špičák. Čtyři zuby třenové a tři stoličky. Čtvrtý zub třenový v horní čelisti a první stolička v čelisti dolní se nazývají trháky. Mléčný zub štěněte je složen z 28 zubů.

V jedné polovině horní i dolní čelisti je po sedmí zubech: tři řezáky, jeden špičák a tři zuby třenové. Mléčný chrup se prořezává ve věku 3-6 týdnů, k výměně řezáků dochází ve věku 3-5 měsíců, k výměně špičáků ve věku 5-7 měsíců, k výměně zubů třenových ve věku 5-6 měsíců. Stoličky se zakládají přímo jako zuby trvalé, prořezávají se ve věku 4-7 měsíců. První zub třenový se zakládá rovněž jako zub trvalý.

Podle vzájemného postavení řezáků horní a dolní čelistí se rozeznává několik druhů skusu:

skus nůžkový,
řezáky horní čelisti přesahují těsně řezáky čelisti dolní

skus klesťový,
řezáky horní čelisti nasedají hranami na hrany řezáků čelisti dolní

předkus dolní čelisti,
řezáky horní čelisti se dotýkají zadní plochy řezáků dolní čelisti, případně je mezi řezáky větší mezera

podkus dolní čelisti,
řezáky horní čelisti se nedotýkají svojí zadní plochou přední plochy řezáků dolnočelistních, mezi zuby je menší nebo větší mezera.
Výměna zubů je ukončena mezi 5-6 měsícem. Při výměně zubů trvalé vytlačují mléčné, které většinou samy vypadnou. Pokud je již větší část druhého zubu venku a mléčný ještě drží, je dobré jej vytrhnout, aby nedeformoval postavem rostoucího trvalého zubu.

Přehled prořezávání a výměny zubů u psa:

Typ zubů prořezávání ve věku prořezávání ve věku
řezáky 4 – 6 týdnů 3 – 5 měsíců
špičáky 3 – 5 týdnů 5 – 7 měsíců
zuby třenové 4 – 5 měsíců nevyměňují se
zuby třenové P2 až P4 5 týdnů 5 – 6 měsíců
stoličky M1 4 – 5 měsíců nevyměňují se
stoličky M2 5 – 6 měsíců nevyměňují se
stoličky M3 dole 6 – 7 měsíců nevyměňují se

Občas bychom měli zkontrolovat stav chrupu, někteří jedinci trpí na usazování zubního kamene, který je třeba odstranit, jinak psovi začne páchnout z tlamy, dásně se zanítí. Jelikož ale pyrenejský horský pes je plemeno velké, které mívá k dispozici většinou větší umělé či pravé kosti, nejlépe telecí, dále pak tvrdé suchary a různé krekry, vyskytuje se tento problém se zubním kamenem dosti vzácně. Kosti drůbeže a pernaté zvěřiny jsou pro psy nevhodné, neboť může dojít ke štěpení dlouhých a dutých kostí a úlomky jsou pro psa velmi nebezpečné.

Uši
jako u všech plemen s převislýma ušima je nutné kontrolovat, zda jsou boltce čisté, občas je umýt a smotkem vaty namočeným například v dětském oleji ušní maz odstranit. Při čištění uší musíme postupovat opatrně. Kdo si netroufá čistit ucho do hloubky, musí se obrátit na veterináře. Pokud ucho začne zapáchat a pes třepe hlavou, drbe si uši, které jsou na dotyk bolestivé, jedná se o zánět vnějšího zvukovodu. Po vyčištění uší lékařem aplikujeme přípravky, které nám budou doporučeny, přesně podle návodu, neboťneléčený zánět se může stát chronickým.

Oči
měly by být čisté, jasné, nezarudlé, s běžným vylučováním očního sekretu, který průběžně jemně odstraňujeme navlhčeným hadříkem. Je-li spojivka červená nebo z oka vytéká žlutý hlen, je nutné navštívit opět lékaře, neboť se může jednat o zánět spojivek. Oční mast vpravujeme pak do oka tak, že po odchlípení spodního víčka opatrně naneseme 1-2 cm masti, oko zavřeme a lehkou masáží mast rozetřeme.

Drápy
si psi většinou obrušují sami, při nutném stříhání pozor na poranění žíly, která drápem prochází. Polštářky tlapek u psů, kteří se pohybují ve městech po nasoleném povrchu, je dobré omýt a namazat mastným krémem (například indulonou). Pro pyrenejského horského psa je charakteristický starobylý znak dvojité paspárky na pánevních končetinách. Paspárky jsou obdařeny silnými drápy, které rostou do oblouku. Při zanedbání mohou zarůstat do měkké tkáně samotného paspárku a tudíž se musí pravidelně zastříhávat.

Někteří psi trpí na ucpávání análních váčků, které leží u kořene ocasu. Pokud pes „sáňkuje“, to znamená jezdí po zadku a jakoby se drbe, přestože je řádně odčerven, pak je nutno, většinou s pomocí lékaře, anální váčky vymačkat.

Většinou koupeme psa jen v letním období, případně ho ostříkáme hadicí. Pokud je nutno ho zbavit bláta a jiných nečistot, můžeme ho vykoupat třeba i ve vaně, pokud ho do ní dostaneme. Velmi se osvědčilo používání dětského mýdla místo různých psích šamponů, neboť nevyvolává žádné reakce a alergie. Vykoupaný, zcela promočený pes musí být rádně osušen a pokud možno by měl oschnout na suchém, teplém místě.

Samozřejmě tato zásada platí ještě ve větší míře pro štěně, u něhož je nebezpečí prochladnutí velké. Vykoupané či promoklé štěně musí být vytřeno do sucha a ponecháno v místnosti k usušení. Nikdy by nemělo mokré štěně zůstat ležet na betonu, dlaždicích či hlíně! Dlouhodobě vlhká srst vede k zapaření a následně i k onemocnění kůže.

Jak již bylo řečeno, obvykle je štěně poprvé očkováno již před odběrem u chovatele a musí být i odčerveno. Je však zapotřebí počítat s tím, že ne každý chovatel skutečně udělá to, co tvrdí. Proto doporučuji každému novému majiteli, aby se štěnětem navštívil svého veterináře, nechal si zvíře prohlédnout a dohodl se o dalším postupu očkování (psinka, vzteklina, parvoviróza, infekční zánět jater, infekční kašel, odčervení, odblešení atd.).

Doporučuji, i když je pyrenejský horský pes, který může být celoročně držen venku, aby pro první chvíle bylo štěně v novém domově někde uvnitř. Záleží na majiteli, zda bude smět všude či zda bude jen v chodbě či kuchyni. Štěně by se mělo obeznámit s celým prostředím, bytem, rodinou, zahradou, domácími zvířaty, prostě vším. Co štěně zná a je pro ně běžné, toho časem přestane zajímat a netropí pak zbytečnou neplechu. Pokud je nějaké místo, kam ho nechcete opustit nikdy, třeba ložnice, a kam by se v prvních nocích osamění velmi rádo protlačilo, musíte být tvrdí a nepovolit. Raději pár krát vstaňte, ukažte se štěněti, i když naříká, pohlaďte ho, a ono pochopí, že není samo a brzy si zvykne. Vy zase víte, že uvnitř domu se mu nemůže nic stát, je v teple, nenastydne, nepromočí se, nepozře nic nevhodného, či nebezpečného.

Ten, kdo zvolí od prvé chvíle umístění venku, měl by místo pobytu psa zabezpečit tak, aby si štěně neublížilo a nebylo ublíženo jemu, popřípadě aby nedošlo ke krádeži.

PŘEBÍRÁME ŠTĚNĚ…

V dohodnutý den s chovatelem si jedete pro štěně. Nejlepší je vyzvedávat štěně před víkendem, popřípadě si udělat dovolenou, abyste mohli být s přírůstkem co nevíce a nejdéle.

Štěně má obvykle již určené jméno od chovatele, je ale samozřejmě po dohodě vybrat jméno jiné. Jméno, které je uvedeno v rodokmenu, používat nemusíte, můžete psa nazývat dle svého přání. Ovšem na přihlášce na výstavu či jinou akci musíte vyplnit jméno a chovnou stanici jak je uvedeno v rodokmenu. Je dobré požádat chovatele, aby psíka v den, kdy si jej bereme, nekrmil, ale i přesto se vyzbrojíme starší dekou, novinami, popř. prášky proti zvracení, obzvlášť při delší vzdálenosti od bydliště. Při jízdě štěně hladíme, uklidňujeme, hovoříme na něj. Občas musíme zastavit pro vyprázdnění, nejlépe na místě, kde není velký provoz. Dáváme stále velký pozor, protož by se mohlo stát, že štěně ve zmatku a stresu vběhne pod auto, či uteče.

štěně řádně prohlédnout, zda nemá nějakou viditelnou vadu,kýlu, vyrážku, kašel, výtok z očí či nosu, zda má čisté nezarudlé uši, není malátné, unavené nebo zablešené.
zkontrolujte, zda tetovací číslo v uchu psa souhlasí s číslem na kupní smlouvě
štěně musí mít v levém uchu tetovací číslo, má být dvakrát odčervené, většinou je již i očkované
Ještě před odjezdem se s chovatelem domluvte, čím a kdy bylo štěně krmeno, a pokuste se několik dní dodržovat zhruba stejný režim. Postupně pak štěně převeďte na stravu, pro kterou jste se rozhodli. Nový majitel by měl ve svém vlastním zájmu brzy navštívit svého veterináře, měl by nechat štěně prohlédnout, pokud není očkované naočkovat proti parvoviróze, pokud je očkované, dohodnout se o přeočkování.

UŽ JSME DOMA…

Doma se musíme štěněti intenzívně věnovat, zabavit ho, hrát si s ním. Některé štěně nemá s novým prostředím, osobami, zvuky a dalšími změnami problémy, jinému se po sourozencích a mámě stýská. Pořiďte štěněti nové hračky aby se nezabývalo devastováním vašeho bytu a nábytku. Špalíčky dřeva, velký hadr s uzlem, velkou telecí kost či průmyslově vyráběné žvýkací kosti. Nevhodné jsou pískací hračky, gumové balónky, které pes snadno rozhryže a může spolknout. Na druhé straně nezapomeňte, že štěně potřebuje velké množství spánku a odpočinku. I dospělý pes prospí velkou část svého života. Takže je nutno poskytnout psovi vlastní místo a klid.

Na psa je velmi důležité mluvit. Hodně. Časem se naučí rozumět jen slovům, ale i celým větám. Všichni moji psi vědí o co jde když řeknu, že jdeme na výlet, jdeme krmit králíky, když jim vysvětlím, že teď se mnou nejdou, že jdu sama apod.

Když již štěně zhruba ví, co smí a co ne, pak již může bydlet venku, samozřejmě v odpovídajícím kotci či boudě. Pokud někdo trvá na kotci, měl by být pes v tomto prostoru uzavřen skutečně pouze po nezbytně nutnou dobu, jinak by měl pyrenejský pes žít trvale volně. Kotec by měl být velikost nejméně 10 m2, část podlahy by měla být teplá, nejlépe dřevěná, objekt by měl být zastřešen, bouda izolovaná. Doporučená velikost boudy je cca. 85x85x120 cm pro psa, pro fenku může být bouda o něco menší, pokud bude v předsíni, pak o 50 cm delší. Boudu je vhodné umístit co nejblíže vchodu do domu, neboť pyrenejský pes bude zcela určitě ležet tam, kde má přehled o pohybu páníčka a celé rodiny. A bude co nejblíže dveří i v dešti, blátě, sněhu. Takže pokud se chce tomuto vyhnout postavte boudu tam, aby vás měl váš pes „po ruce“.

Malé štěně, které máte doma, musíte na boudu zvykat pomalu. Nejlépe tím, že mu dovnitř budete dávat krmení, aby byl psík nucen vlézt do vnitř.Snadno si zvykne, že je to jeho „byt“, kde dostává najíst, kde má svůj klid a není rušen.

Ani to však nemusí být stoprocentní známkou. Že se fena chystá nás obdařit štěňaty, neboť se může jednat také o „falešnou březost“, V tomto případě probíhá vše jako u normální březosti, fena má mléko, chystá se i k porodu, ale nakonec „adoptuje“ nějakou plyšovou hračku a to je vše. Hodně majitelů proto dává přednost vyšetřeni ultrazvukem, aby měli jistotu, zda štěňata skutečně budou. Pokud je zjištěna falešná brezost, je nutno feně omezit potravu, nedávat žádné mléčné výrobky, na mléčnou žlázu přikládat studené obklady a dopřát zvířeti hodně pohybu.

V první polovině březosti by fena měla být préočkována, aby byla zajištěna imunita štěňat v době kojení fenou, také je dobré ji znovu odčervit (například Drontal, Lopatol, Taknin aj).

Neočekávejte, že zabreznutí se projeví zvětšením či provisnutím břicha. U pyrenejských psů se dokonce při menším počtu štěňat brezost nemusí poznat vůbec. Jinak doporučuji, aby si majitelé po pátém týdnu začali prohlížet fenu jakoby seshora. Měla by nabývat hruškovitého tvaru v posledních párech žeber, jakoby sejí dělaly „bouličky“, začnou jí odstávat chlupy. Tyto partie se pak stále rozšiřují.

Fena je březí cca 57 až 63 dnů. Do poloviny březosti fenu nemusíme nijak omezovat v pohybu, běžných procházkách a podobné. V této době by také fena měla být naposled očkovaná a odčervená.

Do 36. až 38. dne Je zátěž matky zanedbatelná. Pak ovšem začíná „Štěněcí bujení“. Nejlépe je, když jí začneme, pokud je při chuti, tak od třetího týdne mírně zvyšovat dávky krmiva. Nejvyšší příjem je mezi 26. až 54. dnem, 8. až 9- týden se příjem krmiva omezuje obvykle na normál, u některých fen dokonce výrazně snižuje, okolo porodu nastává útlum a fena nepozře skoro nic. V druhé polovině březosti začneme krmivo rozdělovat na dvě, případně později na více dávek denně. Musí to být krmivo výživné, lehce stravitelné, obsahující vyšší koncentraci živin a minerálních látek. To znamená maximum při co nejmenším objemu, neboť fena je stále více zaplňována Štěňaty na úkor prostoru žaludku.

Chuť k jídlu je také u každého jedince odlišná. Některá fena by jedla nepřetržitě, jinou musíme nutit. V každém případě má být pro fenu stravy nejen dostatek, ale musí být také kvalitní, pestrá, doplněna vitaminy a mineráliemi.

Předem rozvážíme, kdeby měla fena při a po vrhu být, které místo je nejvhodnější. Měl by to být klidnější, teplý prostor, kde je možno na fenu dohlížet často či trvale. Je vhodné udělat pro fenu bednu o rozměrů cca 150 x 150 cm, vysokou kolem 30-40 cm, kolem které je ve výšce asi 12-15cm hranolek.

Tento hranolek často zachrání život štěněte, které by fena jinak zalehla, neboť se hřbetem nedostane až k postranici a štěně má šanci vylézt pod hranol. Fena pyrenejského psa a i jiné těžké a velké feny většinou nelehají nijak opatrně, prostě najednou upadnou a obzvláště při početnějším vrhu může dojít k zalehnutí štěněte.

Toto místo, bedna, by mělo být připraveno asi čtrnáct dnů před minimálním termínem vrhu proto, aby si fena mohla zvyknout, že to je její hnízdo, že právě zde to bude pro její potomky nejlepší. Kotistě musí být izolováno od chladného podkladu kobercem, starší dekou a musí být v prostoru, kde je možno dosáhnout pro vrh požadované teploty. Doporučuje se často zavěsit nad toto místo infračervenou lampu, ale musím říci, že ještě lépe se mně i mnoha našim chovatelům osvědčilo vytápění zespodu. Elektrická dečka či různě upravené topné kabely. Štěňata se rychle zahřejí, jsou stále suchá a spokojená a navíc není nutno tak úzkostlivě v místností vytápět na nutných 28-30 stupňů v prvním týdnu života. Teplota se pak postupně snižuje po 7-14 dnech. Samozřejmě při používání vytápění „zezdola“ je celá záležitost s teplem daleko jednodušší.

Od 57. dne březostí by fena neměla být nechávána dlouho o samotě, protože její „těžká hodinka“ může přijít kdykoli. Je dobré tak týden před tímto termínem nenechat fenu již příliš běhat, skákat a podobně, aby nedošlo k předčasnému porodu. Je také třeba fenu pravidelně prohlížel, neboť krvavý či hnisavý páchnoucí výtok svědčí o komplikaci. Stává se, že štěně či celý vrh v děloze feny uhynou, začnou se rozkládat a hrozí v tom případě i úhyn feny. Pfi jakékoli komplikaci podobného druhu je třeba okamžitě volat veterináře. Je stejně velmi důležité mít dojednáno s veterinárním lékařem, jak je možno se s ním v kteroukoli hodinu spojit, neboť nikdy nemůžeme předpokládat, jaký bude průběh porodu.

Dále bychom si měli připravit:

- Čistá vyvařená prostěradla, kretony a podobně,

- dezinfekci, nůžky, tampony či vatu, bflé nitě, váhu, tužku, zápisník

- zakoupíme pro jistotu mléko pro štěňata (upozorníme při nákupu, že se nám jedná o typ mléka, který je možno používat hned po narození).

Pak již můžeme jen čekat a bedlivě fenu pozorovat. Asi 2-3 dny před porodem začíná fena být štíhlejší kolem ledvin, vše sestupuje jakoby dolů. Většina fen začne být neklidná, hrabe, trhá deky, častěji močí, chce stále ven a zase dovnitř, je velmi nervózní. Pokuste se zachovat klid, uklidňujte ji, hlaďte, buďte pokud možno s ní co nejčastěji. Pokud propadnete panice, zvířen jen uškodíte, neboť vaše nejistota se přenese i na budoucí matku.

Fena může rodit vleže, vsedě nebo i vestoje. Ve většině případů se fena dokáže o novorozeně postarat zcela sama a vy jen přihlížíte. Rozkousne plodové obaly i pupeční šňůru, štěně očistí. Spolu se štěnětem odchází spousta plodové vody, krve a lůžko. To fena většinou okamžitě sežere. Pokud si fena neví rady, což se někdy u prvniček může stát, musíte ihned zasáhnout a rozstřihnout plodové obaly a štěně vyprostit. Jakmile není pomoc okamžitá, štěně se může udusit či přidusit. Když štěně nedýchá, je malátné, masírujte je, obraťte hlavičkou dolů a třepte, případně dejte pod studenou vodu a masírujte. Jiné praktiky doporučují takzvané umělé rozdýchání natahováním štěněte a ohýbáním hlavičky k zadním tlapkám, prípadně i umělé dýchání.

Štěně by se mělo vzpamatovat a začít křičet. Pak je osušte a dejte feně. Některá Štěňata přicházejí na svět již bez plodových obalů a je pak nutno sledovat, jestli ostatní z feny vyjde. Když jsou lůžka ve feně zadržena, nevyčistí se zcela a dochází k zánětům a v těžších případech ke ztrátě mléka.

Každé narozené štěně po očištění zvážíme, poznamenáme si hodinu narození a případně znaky (např. psík, bílá packa, váha, narozen).

Doporučuji dát pak štěně na elektrickou podložku do malé bedýnky, kde je na teple spokojené a nekřičí, což by fenu velmi rušilo. Malou bedýnku přistrčíme blízko ke kotišti, aby se fena mohla přesvědčit, že tam potomka skutečně má, případně ho olíznout. Jak porod pokračuje, prodlužují se většinou intervaly mezi štěňaty. Když to vypadá na chvíli klidu, můžeme štěňata přiložit k feně na první napití. Jakmile by opět fena začala mít stahy. Štěňata odstraníme do bezpečí. Pokud je interval mezi štěňaty delší než dvě hodiny, fena je neklidná a tlačí, ale štěně nevychází, je dobré se poradit s veterinářem. Může jít o špatnou polohu štěněte nebo o mrtvé štěně a podobně a je zapotřebí odborné pomoci.

Po ukončení porodu se fena většinou uklidni, olíže, jde se vyvenčit, napít, případně i najíst, a uloží se k péči o vrh a pak usne. Jakmile je to možné, řádně fenu omyjeme vlažnou vodou a průběžně pokračujeme v hygieně i po další dny, kdy se fena čistí. Je samozřejmé, že vodu má fena k dispozici trvale, někdo používají i čaj či kávu pro povzbuzení

Celý porod může trvat mnoho hodin, neboť pyrenejský pes i jiná velká plemena mají vrhy dosti početné. Průměr je deset Štěňat, ale není výjimkou ani čtrnáct až sedmnáct. Štěňata můžete buď nechat trvale u feny, obzvlášťkdyž je to klidná a pozorná matka, a jen dohlížej aby nedošlo k nějakému problému, nebo je možno štěňata z male bedýnky dávat každé dvě hodiny k feně. Tento způsob se osvědčil zejména v noci, kdy nemusí být některý z rodiny trvale na stráži a je možno se přece jen dvě hodinky vyspat.

Vím, že pro mnohé chovatele, kteří mají svou fenu při porodu, v kotci či boudě a ráno se jdou podívat, kolik se toho narodilo, se bude zdát uvedená péče přehnaná a směsná. Přesto jsem přesvědčena, že popsaná péče o fenu i štěňata je zcela na místě a každý, kdo má ke svému psu dobrý citový a zodpovědný vztah, nenechá ho při porodu bez pomoci jak psychické tak fyzické.

Štěnata pyrenejských psů se rodí s tmavými znaky na hlavě, po těle a u kořene ocasu, zcela bez pigmentu který se s růstem štěnat začíná objevovat a dotvářet zpravidla do třech měsíců stáří, vyjímečně i déle, ale po dosažení jednoho roku je úplný.

Váha štěňat se může dost různit dle založení feny, dostatku krmení v době březosti, termínu porodu atd. Průměrná žádoucí porodní váha je kolem 500 g. Odchylky nahoru i dolů jsou možné, nedoporučujeme odchovávat štěňata s výrazně nízkými porodními váhami (kolem 350 g a méně), neboť zde je předpoklad drobnějšího vzrůstu a křehké kostry. První dva dny po porodu obvykle štěňata, stejně jako děti, ubývají na váze, od třetího dne jsou již vidět přírůstky. To ovšem za předpokladu, že fena má dostatek mléka správné i konzistence a bílé barvy. První mléko, mlezivo, které štěňata od feny vypijí. Je pro ně velmi důležité, i když ho ještě není mnoho. Během dvou až tří dnů se produkce mléka silně zvětší. Jsou ovšem velmi mléčné feny, které produkují obrovské množství mléka již několik dní před porodem.

Pokud se štěňata napijí a spokojeně usnou, je vše v pořádku. Pokud se stěhují od struku ke struku, naříkají, je mléka nedostatek, a chovatel musí dle návodu přistoupit k dokrmování sušeným mlékem pro štěňata. Pokud jsme nuceni živit Štěňata uměle, řídíme se přesně návodem výrobce a krmíme pravidelně každé dvě hodiny, a to zpočátku ve dne i v noci.

Je nutné zkontrolovat teplotu feny, neboť horečnaté onemocnění a záněty často způsobí trátu mléka. Dočasně je možno štěnata uklidnit podáním čaje pro kojence. Pokud má fena asi šest štěnat a

Je nutné zkontrolovat teplotu feny, neboť horečnaté onemocnění a záněty často způsobí ztrátu mléka. Dočasně je možno štěňata uklidnit podáním čaje pro kojence. Pokud má fena asi šest štěňat a dosti mléka, začínáme s přikrmováním kolem dvacátého dne věku. Pokud fena není dostatečně mléčná, začneme s prikrmováním již od čtrnácti dnů. Jestliže odchov áváme vyšší počet štěňat, je přikrmování samozřejmé již často od prvních dnů. Proto, aby fena dokázala vyprodukovat dostatek mléka pro své potomky a ještě sama zůstala v dobré kondici, je třeba matku velmi kvalitně a v dostatečném množství krmit. Opět nezapomínáme na přísun vitaminů a ostatních prvků, zvlášťna dostatek vápníku. Nejvyšší nároky feny na množství a kvalitu krmiva jsou od druhého týdne po porodu a udrží se asi čtyři týdny na stejné úrovni. Fena by měla dostávat krmivo několikrát denně tak, že její spotřeba se zvýší zhruba třikrát až čtyřikrát oproti normálu. Záleží opět individuálně na kondici, žravostí, množství štěňat a podobně.

Celou dobu, co jsou štěňata kojena a nepřijímají tuhou potravu, je fena čistí, uklízí výkaly, masíruje je. Samozřejmě je nutné nejméně jednou denně vyměňovat podložku v bedně z hygienických důvodů. Později se již štěňata vyprazdňují sama a musí uklízet sám chovatel. Osvědčilo se dávat do Jednoho rohu bedny například noviny a štěňata se brzy naučí chodit na jedno místo. Štěně je po narození slepé, hluché, má pouze hmat, čich, cítí bolest a chlad. Oči se otvírají kolem deseti až čtrnácti dnů věku, ovšem skutečně vidět začínají až po dalším týdnu. Sluch je možno zaznamenat ve věku třinácti až sedmnácti dnů.

V rozmezí čtrnácti až dvaceti dnů začneme zvykat štěňata na jinou potravu, než je stálý zdroj od mámy. Zprvu začínáme z misky mlékem, ve kterém postupně rozmělňujeme tvaroh, šťávu z mrkve, mleté maso, piškoty. Můžeme také podávat krupicovou kaši, později vývar, s masem, vločky, těstoviny, zeleninu. Pokud místo masa používáme granule, zakoupíme speciální granule pro štěňata a dle chuti je buď namáčíme do mléka či do vývaru, později můžeme podávat suché, samozřejmě se stálým přístupem k vodě. Minimální váha při odběru je v sedmi týdnech sedm kilogramů. Skutečně u tak velkého plemene by neměl být žádný problém s dosažením této váhy, pokud jsou štěňata zdráva a vyvíjejí se normálně. Je mnoho chovatelů, u nichž mají štěňata v tomto věku váhu kolem osmí až deseti kilogramů!

Stěně může být prodáno minimálně ve věku sedmi týdnů, když je provedena poradcem chovu přejímka vrhu. Každý asi přistupuje k prodeji jinak, ale ten, pro koho není pes jen věc či nástroj k získání finančních prostředků, si budoucí majitele pečlivě vybírá. Velmi záleží na tom, aby se štěně dostalo do dobrých a zodpovědných rukou, kde je předpoklad, že prožije hezký psí život.

Někteří začnou špatně vidět i slyšet, ale i to se dá zvládnout. Za léta jsou již se svým majitelem tak „sehraní“, že to činí jen malé problémy.

Stav každého psa je individuální a majitel se dle něj musí zařídit, ale udělejte pro něj maximum. Žil pro vás a vy jste pro něj znamenali vše. Oplaťte mu to svou péčí a láskou až do posledního okamžiku, neboť i v té poslední minuťe života si zaslouží, abyste bylí s ním. Je to strašně težké, ale nenechte ho odejít o samotě. Splaťte svuj dluh!

6 měsíců 10 let
8 měsíců 12 let
12 měsíců 15 let
18 měsíců 19 let
2 roky 21 let
3 roky 27 let
„>4 roky 32 let
5 let 37 let
6 let 42 let
7 let 47 let
8 let 51 let
9 let 55 let
10 let 59 let
11 let 65 let
12 let 69 let
13 let 75 let
14 let 83 let
15 let ? let

Zášť, zloba a závist k žádnému koníčku nepatří a bohužel na výstavách psů je možno se s tímto setkat až příliš často. Vystavovat aktivně by měli majitelé hlavně pro radost, pro propagaci plemene, pro zdravou chloubu ze svého pěkného psa, jeho úpravy, ovladatelnosti, dokonalé souhry majitele a psa.

V prvé řady by měl být na výstavě pes předveden čistý, upravený, v dobré zdravotní kondici a výživovém stavu. Pes je hodnocen ten den tak, jak byl předveden a jak ho rozhodčí vidí. Něm možno se vymlouvat, že před týdnem byl jiný, že teď nechce chodit, ale jindy to nedělá a podobně. Rozhodčí posuzuje to, co vidi. Takže nesmírně záleží na tom, jak je pes předveden. I když to u nás zatím není obvyklé, v zahraničí běžně předvádějí psy profesionálové, takzvaní handleři, když si je majitel vědom toho, že sám by to nezvládl.

Pes musí být klidný, nebojácný, neagresivní, řádně musí chodit svému pánovi u levé nohy na vodítku, musí se dát prohlédnout ukázat zuby. Vlečený pes, vzpírající se chůzi, na ostnatém či stahujícím obojku, napadající vše kolem či hrůzou prchající z kruhu na výstavu nepatří, i kdyby byl exteriérově sebekrásnější. Pamatujte, že vaše nervozita se na psa přenáší a je na místě jej spíše uklidňovat než na něj křičet. Nezapomeňte také před pedváděním psa řádně vyvenčit.

Druhy výstav:

oblastní – OV

krajské – KV

národní – NV

mezinárodní – MV

speciální klubové výstavy – SV

Začátečníkům je možno doporučit, aby začali výstavní činnost se svým psem na oblastních výstavách, které jsou menší, přece jen trochu klidnější a pes si lépe zvykne. Uvědomte si z počátku, že tam nejste pro vítězství a získávání titulů, ale že chcete psa předvádění naučit. Takže, i když je pes nervózní, zmatený, vyděšeny z mnoha lidí, psů, hluku i rozhodčího, nenechte se vyvést z míry a neustále ho chvalte, uklidňujte, prostě všemi způsoby mu dejte najevo, že je vše v pořádku a nic se mu nestane. Výstava pro něj nesmí být špatným, traumatizujícím zážitkem. Také konkurence na OV nebývá obvykle tak veliká a pes má lepší šanci na příznivé umístění, než na výstavách vyššího typu či na speciálkách. Zde je konkurence velmi tvrdá a rozhodčí musí někdy skutečné brát v potaz i ty nejmenší nedostatky, aby mezi mnoha výbornými vybral toho nejlepšího.

Dále je třeba si uvědomit, že pyrenejský pes a jiná velká plemena dlouho vyspívají. Takže těžko může třeba dvouletý pes konkurovat čtyřletému, či šestnáctiměsíční fenečka ve vývoji dospělé silné feně. Je třeba toto brát v potaz a nenechat se proto znechutit hodnocením či umístěním třeba horším, než jsme očekávali, protože samozřejmě ten náš je pro nás ten nejkrásnější. Vše má svůj čas.

Pak je zde otázka posuzujících, rozhodčích. Je samozřejmé, že všichni by měli posuzovat dle standardu plemene, který by měli znát, ale i přesto je rozhodčí jen člověk. Má svůj názor, své „oko“ a i určitou vlastní představu. Lidově řečeno -jeden má raději hubenější psy, jiný tlustší, nebo světlejší či tmavší, někdo je zaměřen na pohybovou mechaniku, jiný podrobné zkoumá hlavu.

Má na to každý právo upřednostnit ze všech předváděných psů, kteří odpovídají standardu, toho, jenž je dle jeho názoru nejtypičtějším představitelem plemene. Zvítězil tedy ten, který je v tom daném okamžiku nejlepší. Je to vítězství v tom určitém čase, díky dobrému předvedení, stavu psa a podobně. Jindy může být jinak.

A ještě jedna věc by měla být každému majiteli a vystavovateli jasná. Pes, ohodnocený výborně na výstavách, ověnčený mnoha tituly, může a nemusí být stejně vynikající pro chov. Je nutné, aby nejen prokázal, že i jeho povahové vlastnosti odpovídají požadavkům a upotřebitelnosti plemene, ale že on sám, i když třeba vynikající, nepředává nežádoucí nedostatky svým potomkům. Stává se, že i průměrnější pes je pro chov stejně nebo i více vhodný než několikanásobný šampión. Každá benevolence v chovu se vždy projeví negativně na dalších generacích a chovatelé by si měli uvědomit, že na vývoj a budoucnost plemene je nutno myslet především. Osobní zájmy musí jít stranou.

PSINKA
prudké, horečnaté, vysoce infekční onemocnění tří forem (slizniční, střevní, nervová).

Příznaky: 2-3 dny vyšší teplota, únava, malátnost, mrzutost a samotářství, nechutenství, výtok z nosu a očí, citlivost na světlo, průjem s krví, hlenovité zvracení, popraskání povrchu kůže nosu a tlapek. V pozdější fázi nervové škuby, slinění, křeče, obrna.

Prevence: včasné a opakované očkování, hygiena, dobrý výživný
stav, izolace od nemocných zvířat

Domácí léčba: nemožná.

VZTEKLINA
akutní nakažlivé onemocnění, přenosné na člověka, postihuje centrální nervovou soustavu.

Příznaky: dle stadia – zuřivost, přítulnost, neposlušnost a lekavost, změna hlasu, útočnost, postupné ochrnutí, zvýšení teploty, špatné dýchání, porucha srdeční činnosti.

Prevence: každoroční očkování. Pozor na možný styk s divokou zvěří, kde je možnost nákazy.

Domácí léčba: nemožná.

PARVOVIRÓZA
vysoce nakažlivá nemoc, postihující hlavně mladé psy, velmi zákeřná a rychlá dehydratace.

Příznaky: vodnatý až krvavý páchnoucí průjem, prudce zvýšená teplota, apatie, nechutenství, vyčerpanost, porucha srdeční činnosti a dýchání.

Prevence: opakované očkování.

Domácí léčba: nemožná.

První pomoc: velký přísun tekutin podávaných po malých dávkách, odvary z rýže, vloček, krup, ovšem vše ve spolupráci s lékařem.

INFEKČNÍ ZÁNĚT JATER (HEPATITIDA)
prudké, horečnaté onemocnění.

Příznaky: deprese, apatie, nechutenství, žízeň, zánět spojivek a mandlí.

Prevence: očkování.

Domácí léčba: nemožná.

TORSE (PŘETOČENÍ) ŽALUDKU
akutní, nepředvídatelné onemocnění, spojené s rozšířením žaludku a tvorbou plynů. Bez rychlé operace končí smrtí;

Příznaky: náhlé zvětšení v krajině břišní, ztížené dýchání, zhroucenost, apatie, bolestivost.

Prevence: neexistuje, ale je třeba dohlédnout, aby pes po najedení neskákal, neběhal a nedováděl. Obzvláště náhlý prudký pohyb může způsobit většinou právě u velkých plemen rozhoupání žaludku a přetočení.

INFEKČNÍ KAŠEL
náhle vznikající sezónní onemocnění, rychle se šířící, není příliš vážné, pokud není zanedbáno.

Příznaky: kašel, který postupně intenzivní, někdy je tak úporný, že pes zvrací.

Prevence: očkování.

Domácí léčba: psa nepřetěžovat fyzicky, podávat vitamin A a C.
Pokud nemoc neustupuje, po dohodě s lékařem podávat antibiotika.

ZVRACENÍ
může a nemusí být příznakem onemocnění. Pokud se jedná o jednorázový jev, navíc když pes vyzvracenou potravu třeba i znovu pozře, není třeba se ničeho obávat. Je to přetrvávající jev z minulosti, kdy byl pes ještě divokým zvířetem, musel ve smečce „urvat“ co se dalo, aby si pak v ústraní v klidu potravu řádně zpracoval. Pokud ovšem zvrací častěji, dáví i žaludeční šťávy, je třeba diagnózu svěřit veterináři.

Domácí léčba: hladovka, podávání vlažných tekutin, například čaj, heřmánek, odvar z rýže, mrkve.

NECHUTENSTVÍ
odmítání potravy vždy signalizuje nějaké onemocnění, trvá-li déle než 24 hodin, třeba ještě i s úbytkem hmotnosti a velkou žíznivostí. Později se může i spojit s dalšími příznaky, průjmem, zvracením, bolestmi břicha.

Domácí léčba: lehká, snadno stravitelná dieta, a pokud příznaky nepominou, je nutná konzultace s lékařem.

PRŮJEM
i průjem signalizuje, že je něco v nepořádku. Pokud ovšem jde o to, že stolice je řídká, ale pes neběhá za potřebou každou chviličku, jeví se klidný, veselý, má i chuť k jídlu, nasadíme jako domácí léčbu opět dietu (rýži s mrkví, odvar z vloček, drůbeží maso). Pokud toto průjem nezvládne, opět navštívíme lékaře. Jestliže ale pes dostane průjem úporný, páchnoucí, někdy se přidruží i zvracení, nečekejte již na nic. Jeďte k veterináři OKAMŽITĚ! Každá prodleva, obzvláště u štěněte, může být
životu nebezpečná, neboťse může jednat o některé výše popsané
těžké infekční onemocnění.

OTRAVY
každý pes může, úmyslně či neúmyslně, pozřít potravu, která může způsobit otravu i úhyn. Může jít o zkažené zbytky jídla, návnady pro hlodavce, chemikálie, léčiva ve větším množství.

Příznaky: zvracení, průjem, nechutenství, slinění, křeče, malátnost, potácení, spavost;

Domácí léčba: nutno vyvolat zvracení (např. roztokem s vysokou koncentrací soli), pak podat i projímadlo, živočišné uhlí 10 až 30 tablet, které na sebe váže škodlivé látky, a vyhledat lékaře. V domácí péči pak pokračovat dietou pro uklidnění žaludku a
podáváním vitaminů.

PŘEHŘÁTÍ
může postihnout psa rychle a snadno. Ve voze stoupne teplota během několika minut nad únosnou mez, pes ponechaný uvázaný na slunci je také ohrožen na životě. I výstavy v letním období, kdy majitelé se psy čekají na slunci a pak chodí v kruhu
několik hodin, jsou riskantní, obzvlášť u dlouhosrstých plemen.

Příznaky: zrychlený dech, vyplazený jazyk, pěna, nervozita až panika, snaha uniknout, zchvácení, bušení srdce, bezvědomí.

Domácí léčba: umístit psa do chladného prostředí, dostatek chladných tekutin, obklad hlavy a zátylku, v krajním případě polití studenou vodou.

ZLOMENINY
vznikají náhlým úrazem, uhozením, pádem, nezvyklým pracovním přetížením.

Příznaky: porucha funkce končetin, bolestivost, horečka, krevní podlitiny.

Domácí léčba: zastavení případného krvácení tlakovým obvazem nad ranou, znehybnění končetiny, zabránit prochladnutí při šoku, podání tekutin (pouze při vědomí!), urychleně dopravit zvíře na veterinární středisko.

ONEMOCNĚNÍ KŮŽE
je u psů bohužel velmi časté. Příčin je mnoho, od stále se zhoršujícího životního
prostředí, přes parazity, nedostatečnou hygienu, hormonální poruchy, plísně, infekce až po alergii. Stanovit diagnózu je pro laika téměř vyloučeno a je nutné se obrátit na speciální pracoviště a podstoupit i laboratorní vyšetření. Pouze v ojedinělých případech lze stroupek či skvrnku zpočátku zkusit vysušovat, potírat např. lihem, po vystříhání srsti.

V prvé řadě psa odčervete, než se vydáte k veterináři. Stal se mi případ, že majitelé z velmi vzdáleného místa mi přivezli ukázat psa, velkého, na kost vyhublého, s olysalými místy a strupy po celém těle. Vypadal hrozně a příčina se našla prostá – byl plný tasemnic.

BODNUTÍ HMYZEM
nebezpečné je zejména bodnutí včely či vosy do čenichu či jazyka psa.

Příznaky: otok, ztížené dýchání, panika, bezvědomí;

Domácí léčba: okamžité uvolnění dýchacích cest vytažením jazyka, zaklonění hlavy, přiložení ledového obkladu. Po 2-4 hodinách alergické reakce obvykle ustoupí.

KOUSNUTÍ
Každá rána způsobená kousnutím je nebezpečná následnou infekcí a je vždy třeba ji nechat ošetřit lékařem;

Domácí léčba: kde není možné psa vzít ihned na ošetření, ránu alespoň vyčistíme a vydezinfikujeme. Pokud dojde k pokousáni člověka psem, je třeba ránu řádně vymýt tekoucí vodou, vydezinfikovat a nechat ošetřit lékařem. Lékař bude požadovat očkovací průkaz psa a jeho prohlídku, aby nebylo nutné pokousanou osobu očkovat proti vzteklině.

Technika podávání léčiv:

KAFKY A ROZTOKY
buď podáváme na lžičce tak, že psovi odtáhneme dolní pysk a tekutinu vpravíme do vzniklé kapsy, nebo, což je spolehlivější, injekční stříkačkou stříkneme obsah do tlamy. Podržíme za čenich a hlazením na krku přinutíme psa polknout.

PRÁŠKY
pro toho, kdo má psa naučeného ukazovat zuby a nechat si sahat do tlamy, je to legrace. Otevřeme tlamu, tabletu, třeba i mírně navlhčenou, zasuneme co nejdále na kořen jazyka a přidržíme opět tlamu zavřenou. Přesvědčíme se, zda pes prášek skutečně spolkl. Někteří jedinci jsou přeborníky v kamufláži. Kdo toto nezvládá, může prostě tabletu „utajit“ v kousku masa, uzeniny nebo sýra.

DOMÁCÍ MÍRY:

1 g lihového roztoku = 1,2 ml = 55-60 kapek
Prášky na špičku nože 0,5-1 g
Lžička kávová = 5 ml
Lžička rovná = 2-4 g
Lžíce polévková = 15 ml
Lžička vrchovatá 6-10 g
1 g vody = 1 ml = 20 kapek

Lžíce rovná 6-10 g
1g oleje = 1,2 ml = 40-50 kapek

Lžíce vrchovatá 20-30 g

V podstatě tvrdím, že pyrenejský horský pes nepotřebuje žádný zvláštní výcvik, pouze důslednou výchovu k základní poslušnosti, což by ale měl znát každý pes jakékoli rasy. Jen tak je možno žít se psem ve vzájemné radosti a spokojenosti.

Pyrenejský horský pes je zvíře tvárné, učenlivé, dobře ovladatelné a většinou není problém pro majitele jej zvládnout a dobře vychovat. Je velmi dobré nejdříve si přečíst vhodnou literaturu o výcviku (například Výcvik psa od p.Hrušovského a podobně). I když se jedná o publikací pro služební výcvik, pasáže pro cviky poslušnosti jsou použitelní úplně stejně pro všechny rasy. Po zkušenostech svých i jiných majitelů mám ověřeno, že při dobrém přístupu je štěně pyrenejského psa schopno se do šesti měsíců obeznámit se všemi požadovanými povely (fuj, nesmíš, sedni, lehni, zůstaň, k noze, volno, ukaž zuby, výstavu postoj, pozor auto a podobně), jež se pak do jednoho roku trpělivě procvičují (stačí i deset minut denně) a tím je v podstatě jeho výchova ukončena.

Jen nezapomeňte – štěně je jak dítě – potřebuje hru a zase hru, tou se naučí mnoho. A potřebuje také kamarády svého druhu takže se pokuste domluvit s majitelem jiného mladého psa a dopřeji mu zábavu a proběhnutí. Seznámení se zcela cizím psem na procházce by mělo proběhnou až po dohodě s majitelem, neboť mnozí se velkých plemen bojí, i kdy zcela zbytečně. Pokud se dohodnete, doporučuji na vhodném místě psy pustit z vodítek. Obvykle seznámení proběhne, pokud jsou podobného věku, zcela bez problémů a přejde do hry. Vodítko je ta silná vazba s majitelem, že pes cítí potřebu pána ochraňovat a muže dojít snadněji ke rvačce, než bychom čekali. Přitom navolno je takt mezi psy vynikající.

Služební výcvik je pro pyrenejského psa nevhodný, výjimkou je pouze pes v majetku velmi zkušeného výcvikáře, který pyrenejského psa opravdu stoprocentně docvičí a dovede i ke zkouškám. Jinak všem, kteří chtějí navštěvovat „cvičák“, doporučuji důrazně – provádějte jen cviky poslušností, neučte psa revíru, kousání, zadržení, zbytečně ho nedrážděte.

Dokonce je dobré, když při těchto disciplinách odejdete stranou, třeba na procházku. Nenechte se přemluvit návrhy „ať si to pes párkrát zkusí“. Nedocvičený pyrenejský horský pes je při své váze a probuzené zuřivosti katastrofou. Tím ovšem nechci říci, že pyrenejský horský pes služebního výcviku není schopen.

To samozřejmě je, při zachování přístupu k výcviku odlišného od vysloveně služebních plemen. Pyrenejský horský pes se diametrálně liší například od německých ovčáků, jak fyzicky, tak mentálně. Nesnáší až surové zacházení, velmi časté opakování cviků po dlouhou dobu jej vysloveně nudí, vše u něj musí být pomalejší a cestou laskavého přístupu. Velmi vhodný je však, vzhledem k jeho povaze a stopovacím schopnostem, výcvik záchranářský.

Vzhledem k tomu, že pyrenejský horský pes také podstatně déle vyspívá a jsou značné problémy s vývojem kostry a kloubů (viz kapitolu o výživě), je nutno plnou zátěž a aktivitu přesunout až do stáří jednoho roku a výše. Tím je míněn právě cílený výcvik, dlouhé turistické pochody, běh, doprovod u kola či koně a podobně. Do této doby jednoho roku však pyrenejský horský pes perfektně zvládne všechny cviky poslušnosti, jak je uvedeno výše.

Výcvik základní poslušnosti by měl probíhat v klidu, bez velkého křiku, nervozity, chrlení povelů těsně za sebou, aniž pes stačí splnit první. Lekce mají být krátké a zábavné. Celá rodina musí používat jednotné povely, aby pes nebyl zmaten, ale opravdu poslouchat by ho měl učit jen jeden „paniček“. Absolutně nejdůležitější je jedna zásada – důslednost. Když už jednou něco od psa chci a vydám povel, musím trvat na splnění.

Nebojte se, pyrenejský horský pes je rodinné zvíře a bude pak poslouchat všechny doma, ale hlavou smečky je jen jeden. Na tomto místě je nutné podotknout, že ač má děti velmi rád, řádí s nimi bez únavy, jeho výchova rozhodně nepatří do ruky jen dítěti. Někdo z rodičů musí s potomkem spolupracovat. I při své vcelku klidnější povaze je to obrovské zvíře a u některých sebevědomých jedinců je v pubertě přece jen třeba pevná ruka.

Ovšem zase na druhé straně při správném přístupu plní pyrenejský horský pes nesmírně důležitou výchovnou funkci ve vztahu dítě a pes. Láska a kamarádství, hra a dovádění, na druhé straně pro dítě povinnost, péče o živého tvora, to vše vytváří do budoucna předpoklad krásného přístupu ke zvířatům a k přírodě vůbec.

Zanedbatelná není ani skutečnost, že většinou ty děti, které vyrůstají se psem, brzy a bez problémů pochopí, jak a proč se zvířata – a následně i lidé – rozmnožují, že jsou to vše věci přírodní a přirozené, které k životu patří.

Nyní bych si dovolila pro začátečníky malé shrnutí toho, co, jak a kdy štěně učit, i když pokročilejším to třeba bude k smíchu. Ale každý musíme někdy začít. Divili byste se, s jakými předsudky, názory ba i pověrami se občas setkávám.

- štěně vychováváme „hrou“ od prvního dne, kdy si ho přivezeme domů. Hra má vysokou pedagogickou hodnotu, kdy štěně zjišťuje, že pán má neuvěřitelné schopnosti, a proto je vůdcem smečky, navíc hra i velmi posiluje inteligenci zvířete

- ihned štěně oslovujeme jménem, hovoříme na ně laskavě, ukážeme mu celý byt, dům, zahradu;

- při jakékoli nežádoucí činnosti okřikneme pejska důrazně „fuj“ či „nesmíš“, za uposlechnutí příkazu výrazně chválíme, „hodný“, „dobrý“ a podobně. Nezáleží na tom, jaké budou povely, ale ty, které zvolíme, již nesmíme měnit. Důležité je hlasově,intonačně odlišit pochvalu a trest, „fuj“ musí být hluboké, rozzlobené, pochvala ve vyšších tóninách, zpěvavá, radostná. V prvních týdnech oboje výrazně přeháníme, chválíme za každou maličkost. Majitel se musí hlavně naučit, že nesmí konání svého štěněte polidšťovat, že se musí naopak „vmyslet“ do chování psa. Štěněti je jedno, jestli okusuje větev či nohu starožitného křesla po babičce. Nerozezná drahé italské kozačky od starých holínek. Je věcí majitele, aby odstranil z dosahu vše, co nechce, aby psík zničil, dal mu dostatek hraček, a tam, kam nechce, aby pes chodil, ho nepouštěl. Prostě si musí uvědomit, co od psa chce, a to již navždy dodržovat. Musí zjistit, co na psa působí, čím si může pomoci při jeho výchově. Na toto neexistuje návod, neboť každý jedinec je trochu jiný a každý majitel si musí své štěně „přečíst“ sám.

Takže jsme ve fázi, kdy náš kojenec už slyší na své jméno, ví co je „fuj“, co je „hodný“. Současně s tímto vším se velmi dobře naučí „sedni“, neboť při pochvale můžeme štěně odměnit pamlskem, piškotem, psím sucharem a podobně. Piškot držíme nad hlavou štěněte a velíme „sedni“. Pokud je to nutné, mírně přitlačíme na zadeček jednou rukou, případně přidržíme druhou za krk, a hned jak psík sedne, dáme mu odměnu. Toto stačí párkrát opakovat, a štěně, obzvláště žravé, sedí již při spatření pochoutky

Štěně začínáme zvykat na obojek, což každý pes vítá s nadšením. V dospělosti doporučuji používat obojek co nejužší, osvědčují se kovové jednořadé „stahováky“ neboť psovi nedřou srst na krku a neničí hřívu. Vyhněte se obojkům několikařadovým a širokým koženým, neboť ty jsou určeny sice plemenům velkým, ale krátkosrstým. Nejlepší je při hře mu nasadit lehký kožený obojek nebo starší pásek, třeba i látkový prostě „něco“. A hrajeme si dále, upoutáme jeho pozornost něčím zcela jiným. Některé štěně si vůbec obojku nevšímá, jinému se to nelíbí. Podle povahy psa dobu, kdy má obojek nasazen, postupně prodlužujeme, až se mu to stane běžným. Pak mu nasazujeme obojek jen tehdy, když jdeme na procházku nebo cvičit. Stane se mu znamením, stejně jako pak vodítko, že se jde ven, což každý pes vítá s nadšením.

Podobně postupujeme při návyku na vodítko. Některé štěně nedělá problémy, když mu pán připne vodítko a jdou na průzkum okolí. V případě, že se psík za nic na světě nechce hnout a sedí jak přikovaný protože on prostě na vodítku nepůjde a nepůjde, musíme na něj vymyslet nějakou taktiku. Vláčení a tahání nepomůže. Lákáme ho v pravé ruce na nějakou pochoutku, buřtíka, děti před ním pobíhají, volají ho, hrají si. Můžeme ho odnést kousek od „vlastního prahu“ a zkoušíme vše znovu. Pokud nic nepomůže, pak mu doma při pobíhání ve známém prostředí uvážeme na obojek kus šňůry, řemínku a necháme to za ním tahat. Po čase odvážeme a zase za chvíli zopakujeme. Chvilkami nenápadně šňůru přidržíme a lákáme psa k sobě a chválíme a chválíme.

Nikdy nezapomeňte, že pes musí mít k vám důvěru. Proto i trest za cokoli musí být oprávněný a úměrný.

Velmi často pomůže, když kousek od štěněte klesneme do dřepu a rozpřáhneme náruč. Většina štěňat se nadšeně rozběhne k majiteli, protože již není tak „velký“, je pro ně dostupnější a představuje bezpečí.

- trestáme vždy s rozmyslem. Nikdy ne hrubě a surově, nikdy neneprávem. A hlavně ihned. U malého štěněte obvykle stačí okřiknutí, zvýšení hlasu, prostě „paniček se zlobí“. Pomůže i vytřepání za kůži na krku tak, jak to štěňatům dělá máma. Později nejsem proti plácnutí novinami, proutkem přes zadek. Surové bití, kopání a podobně je pod úroveň slušného chovatele a člověka, a tak není snad třeba se k tomu ani vyjadřovat.
Štěně je jako dítě, některé stačí pokárat, na jiné je třeba rákoska. Ale s rozmyslem, krátce, a jednoznačně. A zase spolu „mluvíte“ dál, stala se chyba, přišel trest, ale už jsme zase kamarádi. Pokud se naopak urazí váš sebevědomý dorostenec a nemluví s vámi on, jen ho nechtě. Však on přijde.

Jakmile má štěně všechna potřebná očkování, začneme ho vodit na procházky. Bývá to kolem tří měsíců věku. Má obojek, vodítko – a jde se. Snažte se, aby vám psík šel vždy u levé nohy. Nenechte ho přebíhat před vámi, za vámi, na druhé straně. Držte vodítko v pravé ruce a levou ho mírně usměrňujte, chvalte, poplácejte. Raději zpomalte, usměrněte ho rukou, jděte úmyslně při zdi, plotu, nechtě ho zatím v klidu očichávat zajímavá místa. Ale vždy na levé straně. Ti, kteří bydlí v místech bez dopravního ruchu, mohou samozřejmě zvolit i variantu, že chodí na procházku na volno. Zatím. Na vodítko musí později zvykat štěně stejně. Většinou nejde štěně od majitele daleko, motá se v dosahu, neboť prostředí je neznámé a pán je pro ně představa bezpečí. Samozřejmě později nabývá vrchu touha po poznávání. Jakmile je štěně s vodítkem obeznámeno, připnutí mu nevadí a těší se na procházku, je vhodné mu začít po zařazení k levé straně dávat povel „k noze“. To značí, že výsledkem vašeho úsilí má být lopatka psa u vašeho kolena. To se vám zřejmě podaří až později, ale vytrvejte. Pokud štěně táhne stále dopředu, je nutno u mladého psa mírněji, u staršího prudce trhnout vodítkem do požadované pozice a ihned vodítko uvolnit. Pes pochopí, že nepříjemný pocit trhnutí nebude, když se „zařadí“. Nikdy se nenechte psem na vodítku táhnout, je to zlozvyk, který se těžko odnaučí.
Majitel plachtící za šedesátikilovým pyrenejský horský pesem je opravdu k smíchu!

Mnozí majitelé si pletou povel „k noze“ a „ke mně“. „Ke mně“ znamená, že pes zanechá jakékoli činnosti a přiběhne, „k noze“ znamená, že se pes zařadí k mé levé noze a pokračuje v chůzi.

Takže – jdeme-li kousek se štěnětem na vodítku, najdeme si klidnější místo, dáme mu povel „sedni“, což již umí, a s povelem „volno“ ho odepneme. On samozřejmě povelu „volno“ nerozumí, ale nebojte se, časem pochopí. Je dobré při odepnutí pravou rukou ukázat dopředu. Necháme ho běhat, čichat a po chvíli, pokud ovšem není silně něčím zaujaté, ho zavoláme k sobě povelem „ke mně“, „pojď sem“ atd. Pokud přijde, chválíme a zase mu dáme volno. Několikrát opakujeme, odměníme ho i nějakou pochoutkou a teprve po delší době opět připneme na vodítko a jdeme dále.

Vše je možno několikrát opakovat. Tak štěně časem pochopí, že půjde klidně na vodítku, protože za chvíli ho pán pustí, bude běhat, bude si hrát, dostane svobodu.

Ze začátku je velmi důležité, aby pes na vaše zavolání opravdu přišel, a proto je nutné vydat povel „ke mně“, když vás opravdu vnímá. Těžko, když ještě vlastně skoro nic neumí, přiběhne, našel-li právě stopu zajíce, vidí-li psího kamaráda a podobně. Volejte jen tehdy, když pes není zaujat jiným podnětem, protože povel jednou vydaný musí být splněn za každou cenu. Když se psíkovi k vám nějak nechce, změňte svou polohu, sedněte, lehněte, dřepněte, mávejte rukama a laskavě přivolávejte. Štěně je zvědavé a přijde. Okamžitě následuje pochvala. Pokud ani toto nezabere, pak psa zavolejte a začněte zdánlivě od něj prchat. Dupejte a odbíhejte, určitě za vámi poběží. Jakmile vás dostihne, obraťte se a opět následuje již popsaný rituál. Když k vám jakýmkoli způsobem dojde, je vždy chválen, i kdyby předtím tropil cokoli. Poslechl vás a zaslouží si to. Pokud dělá něco, co nechcete, třeba rdousí slepici, ukradl kolemjdoucímu tašku či sežral miminu v kočárku rohlík, nikdy nevolejte „ke mně“, ale „fuj“, a pro psa si dojděte nebo doběhněte. A pak následuje trest. Kdybyste ho přivolali a pak mu naplácali pozadí, je to pro něj trest za to, že přišel, ne za to, co spáchal předtím.

Další variantou pro přivolání může být hození nějakého neškodného předmětu, řetízku, šišky, malého kamínku do bezprostřední blízkosti nereagujícího psa. V okamžiku dopadu se obvykle lekne, vyruší ze svého zaujetí a vy současně voláte „ke mně“. Přijde, protože co kdyby mu ta neznámá síla, co po něm něco hází, ublížila. Pokud nezabírá vůbec nic z uvedeného, použijeme velmi dlouhou šňůru, kdy vlastně „volno“ znamená uvolnění na znač- nou vzdálenost a přivolání je tak možno podpořit silnějším škubnutím k sobě. Pochvala ovšem následuje také.

Mladého psa také ze začátku špatně odvoláváme od hry s jiným psem. Doporučuji, po dohodě s druhým majitelem, nechat štěně do sytosti vyřádit, a pokud jeho přivolání není ještě dokonalé, prostě si pro ně dojít, pohladit, připnout na vodítko a sdělit mu že jdete domů.
Nácvik perfektního přivolání, později v jakékoli situaci, je nejtěžším, ale také nejdůležitějším prvkem výchovy psa. Když toto zvládnete, máte skoro vyhráno a ostatní už bude hračka.

Aby od vás pes při volnu neodbíhal moc daleko, je dobré se mu několikrát schovat. Když je zabraný do nějakého důležitého „čtiva“, schovejte se třeba za strom a tiše psa sledujte. Po chvíli vzhlédne, znejistí a zírá. U malého štěněte v tu chvíli zavolejte a dejte mu šanci vás najít, větší pes si pomůže čichem. Když vás objeví, dostatečně jásejte. Všichni moji psi si po čase zvykli na to, že mě musí po očku hlídat, abych se, nedej Bože, při své nešikovnosti zase někam nezaběhla.

Mnozí z vás si asi teď myslí, že když se budou chovat podle následujících rad, budou mít naději na internování v ústavu. Jenže – co je důležitější – být chvilku lidem pro smích a mít poslušného, s jásotem přibíhajícího psa, nebo být půlku života vláčen a smýkán hafanem, který nejde odepnout z vodítka?

- to, co pes už umí, každý den procvičujeme. Doporučuji chodit se psem ven každý den, podle časových možností, pro štěně jsou to procházky samozřejmě krátké. Kdo má možnost, jde i vícekrát. Nejdříve necháte psa vyvenčit, proběhnout a pak si zopakujete několik již známých cviků. Když pes již některé umí dobře, přidáte další

- zkuste učit svého psa při hře nenásilně povelu „dej“, nebo „pusť“. Musí svou kořist vydat, musí snést, aby mu pán sáhnul do tlamy. Když věc pustí, chvalte ho, odměňte a hračku, klacek a podobně mu vraťte či hoďte. Toto cvičte v nejrůznějších situacích často, neboť se vám mnohokrát může stát, že musíte psovi vzít kámen, ostrou kost či cokoli závadného a pes na vás nesmí vrčet ani od vás utíkat. Pes naučený vydat pánovi své „poklady“ také nedělá problémy při sáhnutí po jeho misce, jídle

- povel „lehni“ začínáme cvičit ze sedu. Stlačíme štěněti kohoutek a velíme „lehni“. Rukou ukazujeme k zemi, nejlépe s připraveným piškotem. Po uposlechnutí následuje odměna. Kde to jde hůře, přišlápneme levou nohou vodítko a zesílíme tak tlak na ulehnutí. Později samozřejmě pes lehá z jakékoli pozice;

- povel „vstaň“ ze sedu učíme podebráním psa pod břichem. Odlišíme jej hlasově, nejlépe povelem „vstáááň“ výše hlasově položeným, neboť jinak je toto slovo dosti krátké a zaměnitelné

- nácvik povelu „zůstaň“ dělá některým potíže, ale myslím, že zbytečně. Psa přivážeme někam, kde na nás dobře vidí, pohladíme ho, dáme povel „zůstaň“ a kousek odejdeme, po chvíli se volným krokem zase vracíme. Psa velmi chválíme, nácvik často opakujeme a prodlužujeme vzdálenost, na kterou odcházíme.
Posléze zkusíme psa již neuvázat, jen vodítko necháme volně visící, další nácvik je již stejný. Výsledkem snažení je volně ponechaný sedící či ležící pes, který vyčká našeho návratu či přivolání – majitel, který má v úmyslu se svým psem vystavovat a projít úspěšně svodem a bonitací, by měl zařadit do výchovy i ukazování zubů a naučit psa výstavnímu postoji. Učit ukazovat zuby je vhodné v sedu, kdy psa uklidňujeme a říkáme „zuby, ukaž zuby“ a jemně mu ohrnujeme pysky zepředu i ze stran. Nemusí zatím otevírat tlamu, jen mu prohlížíme skus a zuby z boku. Až když si zvykne na tuto ne moc oblíbenou činnost, naučíme ho jemně tlakem palců tlamu otevřít, což je nutné při ukazování zadních stoliček, hlavně M3. Zkoušejte denně, vyplatí se vám to.

Výstavní postoj znamená, že by pes měl stát u vaší levé nohy, s řádně postavenými končetinami, ocasem dolů, hlavou hrdě vztyčenou. Chce to trpělivost, naučit se to dá. Jděte se psem na vodítku, zastavte a dejte povel „stůj“, „zastav“ atd. Trvejte na tom, ať v klidu stojí, a odměňte ho. Když bude naučen stát, začněte ho „rovnat“. Hlavu, nohy, do ideální pozice a stále chvalte, „hodný, stůj“. V natažené ruce je dobré držet pamlsek mírně nahoře před tlamou a chvíli vydržet.

Můžete si do výchovy svého psa zahrnout mnoho dalších prvků buď podle sebe nebo podle výcvikových příruček. Plazení, štěkání na povel, aport a další. Jsou schopni se naučit mnoho, jsou vnímaví a učenliví. Moji psi umí ve vodě plavat „vpřed“, aby nás neškrabali po zádech, na povel „pozor auto“ se okamžitě shluknou okolo mne a čekají, až dopravní prostředek přejede, na povel „nesmíš“ si ke kolemjdoucímu ani nečichnou a podobně. Umí samozřejmě i něco pro zábavu, takže na povel „hájí“ upadne šedesát kilo živé váhy na zem se všemi čtyřmi packami vzhůru. Když ale pomineme cvičení pro zábavu, je nutné přiznat, že k opravdu výrazným schopnostem patří talent na vynikající stopování. S mou první fenou jsem hravě porazila na stopě všechny soupeře.

Výchova je již každého věc, záleží na každém majiteli. Každý chce a potřebuje něco jiného. Je dobré na psa často sahat, prohlížet ho, česat, aby si zvykl na tělesný dotyk a později i na prohlídku rozhodčím, měření a podobně. Čím více času a pozornosti věnujete svému psu v jeho mládí, tím méně starostí budete mít v jeho dospělosti. Nebojte se toho, i když to vše vypadá napsané velmi složitě. Na svého psa vlastně působíte při denním styku nepřetržitě a on vám začne rozumět velmi brzy.

Mezi výcvik, či lépe výchovu, je třeba zařadit také trénink ponechání psa o samotě. Doma, na zahradě, kdekoli. Mladého psa,štěně, začneme navykat na odchod pozvolna. Dáme jej na jeho „místo“, pohladíme a odejdeme na pár minut. Při příchodu chválíme. Dobu odchodu prodlužujeme. Pes zjistí, že jste jej neopustili trvale, že se vždy vrátíte, a zvykne si tak, že dobu vaší nepřítomnosti většinou prospí v klidu. Je dobré jej zvykat na nějaké slovo, větu, kterou si zapamatuje. Já vždy hlásím „buďte hodní, já přijdu“. Tehdy už vědí, že nejdou se mnou, a je klid. Pes si celkově brzy zvykne na režim své rodiny, kdy se vstává, odchází, přichází, a přizpůsobí se tomu. Ale neošálíte ho! Dobře pozná, kdy je víkend, a marně byste ho přesvědčovali, že jdete zase normálně pryč.

Uvedené základy jsou vlastně výchovou, ale pro pyrenejského psa i výcvikem, neboť vše spolu nedílně souvisí. Každý cvik by se měl provádět jen několikrát, pes se nesmí unavit, neboť je ve vývinu, postupovat se má pomalu, až když jeden cvik dobře zvládne. Kdo má ambice na složitější a náročnější výcvik, ať si počká do jednoho roku. To je relativně ukončen vývoj kostry a pohybově náročnější aktivity již psu neuškodí.

Důležitým prvkem, kterému je třeba psa naučit, je jízda autem. Většina psů nemá s jízdou problémy, jsou však jedinci, kteří při jízdě zvrací. U těchto zvířat je nutné začít je vozit na velmi krátké projížďky, třeba jen na několik minut, a postupně dobu prodlužovat. Obvyklé je, že nakonec se vozí nesmírně rádi a je spíše problém je z auta dostat, když náhodou chceme naložit něco jiného než svého psa. To samé platí i o koupání. Obecně vzato se devadesát procent pyrenejských psů koupe s nadšením a vždy, když mají možnost.

U těch, kteří vodu nijak zvlášťnemilují, dočkejte času. Nespěchejte na ně a v létě zkuste najít klidné místo, kde je daleko mělko a pes se může brouzdat po kotníky. Nenuťte ho, jen se jděte celá rodina koupat a volejte na něj, za každý krůček do hloubky ho chvalte. Obvykle se to časem povede, že si na vodu zvykne docela dobře.
Pyrenejský pes je pes srstnatý který velkým vedrem hodně trpí jako každý jiný pes se „potí“, tedy odpařuje vodu nosem tlamou a povrchem těla jen částečně. Měli bychom tedy vždy myslet na to, aby v letním počasí měl možnost ulehnutí ve stínu, nebyl na plném slunci přetěžován výcvikem či ponecháván uvázán. Veškerou aktivitu v horkém počasí přesuňte na ranní nebo večerní hodiny. Hrozí nebezpečí úpalu, přehrátí až úhynu. Samozřejmě nesmí být ponechán v uzavřeném autě na slunci, pokud ho už musíme nechat v autě, tak vždy s pootevřeným okénkem a ve stínu!

Lovecký pud je vlastně pro každého psa samozřejmostí, a tak ani pyrenejský pes není výjimkou. Cokoli prchá, je kořist. Pro některého je to zvěř, pro jiné dokonce i cyklista či běžec. Musíme být důslední ve cviku poslušnosti při přivolání. U běžců se nám to jistě podaří dříve, se zvěří je to horší. Ti, kdo mají možnost se se štěnětem často pohybovat v přírodě, lesích a polích, musí psa již v raném věku naučit, že honit zvěř je absolutně zakázané. Zákaz a trest musí být okamžitý a důrazný již ve věku, kdy štěně lehce dohoníme. Ti, kteří se v přírodě pohybují jen občas, musí dbát a pak věřit, že přivolání mají nacvičeno tak dobře, že je pes i později po setkání s tak silným podnětem, jako je třeba zajíc, poslechne. Kdo si není jist, vede psa na vodítku.

Ještě jedna vlastnost je u pyrenejského psa výrazná. Každý pes, který svého pána miluje, ho vítá a skáče na něj. Pyrenejský horský pes nás vítá stále, i když jsme právě odešli na dvě minuty, a skáče nám až na hlavu. Existují různé recepty, jak odnaučit psa skákání, já se celá léta snažím toto umírnit, ale s výsledkem nevýrazným. Jak přijdu, chtějí mě všichni najednou olízat, spolknout, radostí ušlapat. Takže tady je jediná rada, pokud nechcete chodit trvale v montérkách – před vrátky odhodťe tašky, kabelky a jiná absolutně nepodstatná zavazadla, skloňte se ke svému psu dříve než vám vyrazí zuby, a hlaďte a drbejte na hrudníku do uklidnění. Ještě se osvědčuje mít v ruce nějakou dobrotu, stačí i rohlík, vrazit jej do tlamy a tryskovou rychlostí proběhnout k převlečení. Rituál vítání je pak možno odbýt již ve „psím“ oděvu. Jistě jsou někteří, kteří dokázali zvládnout tuto jejich nesmírnou spontánní radost z příchodu majitele, ale určitě je více těch, kteří mají „skákacího“ pyrenejského psa. Odpusťte jim to. Mají tolik dalších kladů, že tento malý prohřešek je možno přehlédnout.

Ovšem to, co sneseme my, není třeba příjemné návštěvě. Je dobré svého psa naučit, že návštěvu nemůže brát útokem. Ze začátku jej přidržujte za obojek, velte „fuj“, či „nesmíš“, když se pokouší skákat, nebo ho odešlete po prvním očichání na jeho místo. Když se uklidní, samozřejmě si může s návštěvou „povykládat“ s námi. Mám své psy naučené, že je vše v pořádku, když návštěvu pozvu dál a odemknu vrátka. Pak se radují, že je nějaké vzrušení, že se mohou „předvádět“.

Někdy se tak rozdovádí – a pozor – rozjásaný pyrenejský horský pes je živel, co mu stojí v cestě, smete, že okolo stojící ženou ke zdím, stromům a plotům k držení. Je třeba, aby vás pes v tomto směru zcela poslouchal, neboť pokud je pán doma, o návštěvě rozhoduje on a ne pes. Jako pán může být kdokoli z rodiny, na pohlaví nezáleží, pes neomylně ví, kdo je vůdčí osobnost v rodině.

Ovšem běda, kdyby se přes vrátka nebo plot chtěla dostat návštěva nevítaná či prostě kdokoli mimo rodinu, když nejsme doma. Pak platí anglické přísloví „můj dům, můj hrad“ a „vetřelec“ by se se zlou potázal.

Těžším oříškem je návštěva, která má s sebou vlastního psa. Žádný pes nemiluje, když mu do jeho teritoria vniká jiný příslušník jeho druhu. Obvykle není problém, když se jedná o jedince opačného pohlaví, ale neplatí to bez výjimky. I u štěňat po chvíli seznamování dojde ke hře a ne k nepřátelství. Ovšem pokud jde o zvířata dospělá, doporučuji buď domácího psa na čas „uklidit“ mimo dohled, nebo zvolit opačnou variantu. Jdu obvykle se svými psy a návštěvou na procházku, kde se psi seznámí navolno bez problémů a pak již to obvykle jde i doma.
I přes to je „pyrenejský návštěvník“ udržován v dostatečné vzdálenosti pomyslnou čarou, kam ho domácí psi nepustí. Ovšem u sebevědomých a dominantních jedinců nedoporučuji tuto variantu bez dozoru zkoušet.

Je mnoho těch, kteří jsou ze svého psa tak nadšeni, že mu chtějí pořídit dalšího kamaráda. Je to neobvykle důležitý krok. Jeden pes je jiný než dva a více. Jeden pes „visí“ na majiteli, rodině a naopak. Jak je psů více, musí se o vše dělit a naopak majitel musí zachovávat úzkostlivou spravedlivost. Je to prostě zcela odlišná situace. Kdo chce mít skutečně krásný, velmi úzký vztah se psem, kdo chce dávat a přijímat spoustu citu a oddanosti, měl by mít jen jednoho psa. Kdo si je vědom, že zvládne smečku, kdo chce mít radost ze znásobené nádhery v pohybu, hře i vztazích trochu jinak, může jich mít více. Je pak ale třeba velmi pečlivě zvážit, zda chceme více jedinců stejného pohlaví, mezi kterými mohou nastat vážné neshody v dospělosti, či zda dáme přednost páru.
Tam je soužití většinou bezproblémové i psychicky, ovšem zase je třeba počítat s problémy v říji. A hlavně – smečka musí respektovat svého pána, musí být pro ni skutečně vůdce, jinak neobstojí. Když jdu s několika pyrenejskými psi na procházku, musím je zvládat. Protože jinak to nejde, těžko se někdo přiváže k několika psům o váze padesát či šedesát kilogramů.

Kdo se rozhodnete pro více psů, dobře si to rozmyslete. Ale odradit vás nechci, obě varianty přinášejí nesmírně mnoho krásného.

Velká a obří plemena extrémně rychle rostou, chlupatá kulička se neuvěřitelně rychle změní ve velkého psa. Nároky kostí a kloubům dobrou výživu, dostatečné množství vápníku, fosforu, vitaminů minerálu jsou obrovské.

Je možné se rozhodnout pro dva druhy výživy. Pes je sice masožravec, ale dnes je možno jej spíše již označit za všežravce.Buď proto můžeme zvolit krmení suchými krmivy, průmyslově vyráběnými granulemi mnoha značek, nebo krmit klasicky, to známená masem a přílohami.

Vše záleží jednak na majiteli a jeho možnostech a za druhé na chuti psa. Někomu nejsou nic platné ty nejlepší a nejkvalitnější granule, když je jeho pes prostě nepozře. Jiný naopak zalehne k misce a spořádá cokoli. Zcela nevhodné je pro psa maso tučné a veškeré vepřové, obzvláště v mládí. Pokud nemáme přísun velmi kvalitního masa, veškeré maso i vnitřnosti raději vaříme. Navíc pes, který je krmen často či úplně syrovým masem, vařené maso později odmítá. A skutečně málokdo z nás má takové možnosti, aby psovi kvalitní svalovinu zajistil nastálo.

Potrava musí obsahovat mnoho složek, ale nejdůležitějšími a pro výběr z průmyslově vyráběných krmiv nejsledovanějšími jsou tuky a bílkoviny.

Krmiva by měla obsahovat přibližně:

• bílkoviny – krmivo standardní – mladí psi 30 %, dospělí 22–25 %
• tuky – krmivo standardní – mladí psi cca 11 %, dospělí 6–12 %

Pokud je pes aktivněji využívaný, nebo je třeba jej krmit výživnějším krmivem pro přibrání na váze, používají se krmiva označovaná obvykle „aktiv“, kde jsou uvedené i ostatní nutné složky obsažené ve větší koncentraci (cca 30 % bílkovin a 16 % tuku).

Štěnata po odstavu by měla dostávat v potravě cca 30 až 36 procent proteinů a 14 až 20 procent tuku. Nejvyšší nároky na kvalitu podávané potravy jsou mezi druhým až šestým měsícem stáří, ale já bych doporučovala u pyrenejského psa dbát na kvalitu a složení stravy až do jednoho roku. Samozřejmě je důležité správně psa krmit i potom.

Příklad skladby krmné dávky po odběru