Přehled pyrenejských psů v ČR

IBARYK Farma Štěkot CZ

INDIGO Filipův dvůr CZ

IRON Filipův dvůr CZ

IZAAK Filipův dvůr SK

IXIN Farma Štěkot CZ

JACÍK Farma Štěkot CZ

PIŠTA Farma Štěkot CZ (LARS)

RODENTÁLI CABAS H

RODENTÁLI TALPAS H

SHANLIMORE RED RIVER ROCK PL

UMBO Farma štěkot CZ

ZEPHIR del Musine PL

Přehled fen v ČR

ABILLA ze Smrkovického sadu CZ

AGIS Kavington CZ
AIRINE Z Baldoufa CZ

AIRIANE Z Olivru

AJLA Od Beskydských vrchů CZ

ALISA Dogmania CZ

ALISA Mountain Almanach CZ

ALISA ze Smrkovického sadu CZ

ALMA Pyrénés Absolon CZ

AMELIE Vládce údolí CZ

ANETTE Filipův dvůr CZ
ANGELA Z Baldoufa CZ

ANKARA Od Beskydských vrchů CZ

ARMINA Kavington CZ

ARTEMIS Patou Nordique (inport NL)

ARWEN Z Baldoufa CZ

ASHANTI Vládce údolí CZ

AURORA Blatka CZ

BABETT Mountain Almanach CZ

BAILEY Z Baldoufa CZ

BEA Mountain Almanach CZ

BELCAIRE Moravský květ CZ

BÉLESTA Moravský květ CZ

BELLINDA Pyrénées Absolon CZ

BERENICA Moravský květ CZ

BRENDA Pyrénées Absolon CZ

CAMELA Kavington CZ

CELINE Mountain Almanach CZ

CORNELA Z Baldoufa CZ

DARIA Mountain Almanach CZ

DEBIE Mountain Almanach CZ

DEE DEE Dogmania CZ

DIXIE Filipův dvůr CZ

DOLLY Filipův dvůr CZ

DULCINEA Dogmania CZ

EVITA Filipův dvůr CZ

FABBIE Filipův dvůr CZ

FABIA Dogmania CZ

GENIE Filipův Dvůr CZ

GWENDY Filipův Dvůr CZ

HALUŠKA Farma štěkot CZ

HEFINA Farma štěkot CZ

HAIKO Farma štěkot CZ
CHANEL Filipův dvůr CZ

CHANTAL Farma štěkot CZ

CHARLIZE Dogmania CZ

CHELSIE Filipův dvůr CZ

INGRID Filipův dvůr CZ

TINA Farma štěkot CZ

ULI Farma štěkot CZ

UTU du Domaine de Peyrac (import F)

VEDETE de la Vallée du Bois doré (import F)

Počátek čistokrevného chovu

V roce 1907 stanovil každý z obou klubů (Club du chien des pyréneés a Pastou Club) vlastní standard plemene. Již o tři roky dříve v roce 1904 měl podle údajů Himburga sepsat Strebel první standard. Udával při tom velikost mezi 65-75 cm při hmotnosti 60-70 kg, hedvábná srst měla být bílá jako sníh, byly dovoleny šedé nebo žluté skvrny na uších (Himburg ve své zprávě napsal: „Podle vkusu pařížských a bordeauxských kynologů jsou požadovány nekupírované uši. Pokud má pes na hlavě znaky, mají být tyto symetrické. Jednotlivé šedé znaky mohou být také na těle. Přednost mají ale čisté bílí psi.“ Jako hrubou závadu označil Strebel příliš velkou nebo příliš silnou hlavu, světlý nos a světlé oči, křivé nohy, otevřené tlapy na které Himburg obzvláště poukazuje. Oba francouzské standardy nejsou shodné ve všech bodech.

To byl vývoj který nebyl příznivý pro chov plemene, naopak chyběly jasné směrnice o cíli chovu, a síly naléhavě pro chov se rozštěpily. Dr. Luquet píše typicky o „jepici“ – o pomíjejícím jevu. V roce 1911 získal ale cenu prezidenta republiky za nejkrásnějšího psa francie pes tohoto plemene „Portos“.

V 80. a 90. letech se většina chovatelů usnesla na třech typických plemenících Estom du conte de Foix jehož polobratrem je Escou du domaine de l´etolie , Lion du bois dore , Netou du Comte de Foix. Dále velice uznávané feny Berénice du bois dore , Sahel de l´oronet a Ordessa de Montbernes.

V nynějším českém chovu jsou psi v jejichž rodokmenu jsou tito plemeníci ve druhé a třetí generaci.

Někteří psi v českém chovu jsou přímými potomky španělských plemeníků, Sautor de l´oronet a Sucre de l´oronet. Někteří jsou přímými potomky maďarských plemeníků jako Karcagpusztai Zumó nebo Copian Led d´Or Montagnes, Dégfalvi Deli a Rodentálí Dixi.
Z německého chovu byli u nás použiti psi Il Bufo di Pic du Midi, Apoll won Walburgi´s Höhen.

STANDARD PLEMENE PYRENEJSKÝ HORSKÝ PES

Escou du domaine de l´etolie

NOUSTY du Néouvielle


Karcagpusztai Zumó

PYRENEJSKÝ HORSKÝ PES (FCI standard č.: 137 / 5.6.2002 / D)

(Chien de montagne des Pyrénées)

ZEMĚ PŮVODU: Francie

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 13. 03. 2001.

POUŽITÍ: Pastevecký pes k ochraně stád v horách.

KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 pinčové a knírači -
molosové – švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.
Sekce 2.2 molosové, horští psi.
Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Pyrenejský horský pes je v Pyrenejích znám odnepaměti, byl znám již ve středověku a používal se k ostraze zámků; jeho existence byla zdokumentována Gastonem Phoebem již ve 14. století. V 17. století byl vysoce ceněn jako společenský pes; pohyboval se také na skvělém dvoře Ludvíka XIV. První podrobný popis tohoto plemene v knize hraběte von Bylandt pochází z roku 1897. O deset let později byl založen první klub milovníků tohoto plemene a v roce 1923 nechal “Spolek milovníků pyrenejských horských psů” na popud pana Bernarda Sénac-Lagrange zapsat první oficiální standard plemene u SCC ( Société Centrale Canine de France). Dnešní standard vychází ze standardu z roku 1923, ale stále ještě se mu velmi podobá; od té doby byla ve standardu provedena především upřesnění jeho znění.

CELKOVÝ VZHLED: velký, impozantní, mohutně stavěný pes, ale nikoliv bez jisté elegance.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
• Nejširší část mozkovny odpovídá její délce.
• Tlama je poněkud kratší než mozkovna.
• Délka trupu měřená od vrcholu ramene k sedacímu hrbolu přiměřeně lehce přesahuje kohoutkovou výšku.
• Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo je poněkud menší.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Protože se tento pes používal výhradně na ochranu stád před útoky šelem, spočíval výběr při jeho chovu v hodnocení vlastností hlídače, v impozantním a odstrašujícím vystupováním a také ve vztahu k jeho stádu. Vlastnosti, které z takového výběru vyplynuly, jsou síla a obratnost, ale také dobromyslnost a úzký vztah k jeho chráněncům. Tento strážní pes má sklony k nezávislosti a vlastní iniciativě, které vyžadují od jeho pána určitou autoritu.

HLAVA: V poměru k velikosti psa není tak mohutná; hlava je ze stran poměrně plochá.

MOZKOVNA:
Lebka: Nejširší část mozkovny odpovídá její délce. Je lehce klenutá, protože výstupek temenní kosti je snadno hmatatelný. Týlní hrbol je viditelný, takže mozkovna tvoří ve své zadní části lomený oblouk. Nadočnicové oblouky nejsou zdůrazněné a čelní rýha je při ohmatání mezi očima jen stěží hmatatelná.
Stop: V mírném sklonu.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Zcela černá.
Tlama: Široká, poněkud kratší než mozkovna, pozvolna se zužuje k nosní houbě. Při pohledu shora má podobu písmene V se zaoblenou špičkou. Mezi očima je dobře vyplněná.

Pysky: Málo visící pysky pokrývají těsně dolní čelist; jsou černé nebo velmi silně černě skvrnité; totéž platí i pro patro.
Čelisti / zuby: Skus musí být úplný, zuby jsou zdravé a bílé. Nůžkový skus (řezáky v horní čelisti těsně přesahují řezáky v dolní čelisti a jsou s nimi v kontaktu). Klešťový skus je přípustný i v případě, že oba prostřední řezáky dolní čelisti jsou lehce skloněné kupředu.
Oči: Spíše malé, mandlového tvaru, lehce šikmo posazené; chytrý a rozvážlivý výraz; barvy tmavého jantaru. Černě lemovaná víčka nejsou nikdy povolená. Pohled je mírný a zasněný.
Uši: posazeny ve výšce očí, poměrně malé, trojúhelníkovitého tvaru se zaoblenou špičkou. Visí a ploše přiléhají k hlavě; při pozornosti psa jsou neseny poněkud výše.

KRK: silný, poměrně krátký, s málo vyvinutým lalokem.

TRUP: Délka trupu měřená od vrcholu ramene k sedacímu hrbolu přiměřeně lehce přesahuje kohoutkovou výšku. Vzdálenost od hrudní kosti k zemi měří přibližně polovinu kohoutkové výšky, v žádném případě však nesmí být menší.
Horní linie z profilu: dobře pevná a stabilní.
Kohoutek: Široký.
Hřbet: Dobré délky, pevný.
Bedra: Středně dlouhá.
Záď: lehce zešikmená, se značně vystouplou kyčelní kostí.
Hruď: Není příliš hluboká, ale je široká a dlouhá. Dosahuje až na úroveň loktů, ale nesahá hlouběji. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo je poněkud menší. Žebra jsou lehce zaoblená.
Slabiny: Málo hluboké.

OCAS: Dosahuje nejméně k patní kosti. Je huňatý a tvoří prapor. V klidu je nesen hluboko, přednostně s háčkem na konci; při vzbuzené pozornosti psa je nesen vysoko a je silně zatočený, přičemž špička ocasu se dotýká beder (obyvatelé pyrenejských hor o něm tvrdí, že “dělá přemet” nad hřbetem – “arroundera”).

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINA: Hrudní končetiny jsou silné a svisle postavené.
Plece: Středně zešikmené.
Nadloktí: Dobře osvalené, středně dlouhé.
Předloktí: Rovné, silné, dobře osrstěné (s praporci).
Zápěstí: Umístěno v prodloužení předloktí.
Nadprstí: Lehce šikmo postavené.
Tlapy hrudních končetin: Poněkud podlouhlé, kompaktní s trochu klenutými prsty.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Osrstění zadních končetin (s praporci) je hustší a delší než hrudních končetin. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny postaveny kolmo k zemi.
Stehna: Nepříliš dlouhá, přiměřeně šikmá; osvalení je silně vyvinuté a oblé a plasticky vystupuje.
Kolena: Mírně zaúhlená, umístěná souběžně s osou těla.
Lýtko: Středně dlouhé, silné.
Hlezno: Široké, suché, přiměřeně zaúhlené.
Tlapy pánevních končetin: Poněkud podlouhlé, kompaktní s trochu klenutými prsty.
Paspárky: Obě pánevní končetiny nesou dvojité dobře vyvinuté paspárky. Hrudní končetiny někdy mají jednoduché nebo dvojité paspárky.

POHYB / CHODY: Pohyb pyrenejského horského psa je plný síly a volný, nikdy není těžkopádný; průběh pohybu je spíše prostorný než rychlý a je velmi pružný a elegantní. Zaúhlení dovoluje psovi stejnoměrný a vytrvalý pohyb vpřed.

KŮŽE: Silná a poddajná (pružná); často se na celém těle vyskytují pigmentované skvrny.

OSRSTĚNÍ

SRST: Hustá a hladká, poměrně dlouhá a pružná; na plecích a na hřbetě je poměrně křehká; delší na ocase a na krku, kde smí být lehce zvlněná. Srst na kalhotách je jemnější, více podobná vlně a velmi hustá. Podsada je rovněž velmi hustá.

BARVA: Bílá nebo bílá s šedými (jezevčími nebo vlkošedými), světle žlutými nebo oranžovými (zrzavými) skvrnami na hlavě, uších a u kořene ocasu, někdy také po těle. Znakům v barvě jezevčí šedé se dává přednost.

VELIKOST A HMOTNOST :
Kohoutková výška: U psů: 70 – 80 cm
u fen: 65 – 75 cm

U velmi typických jedinců se připouští tolerance 2 cm směrem nahoru.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

Celkový vzhled
• Dojem nemotornosti, bez ušlechtilosti. Tlustý, ochablý, lenivý pes.
Hlava
• Příliš těžká, pravoúhlá.
• Mozkovna příliš široká, klenuté čelo.
• Příliš zdůrazněný nebo chybějící stop.
• Příliš silně visící, volně převislé pysky.
• Nedostatečná pigmentace nosní houby, okrajů očních víček a pysků.

Oči
• Kulaté, světlé, hluboké uložené nebo vypouklé, příliš velké nebo příliš malé, příliš těsně nebo daleko od sebe posazené. Viditelná spojivka. Tvrdý výraz.
Uši
• Široké, dlouhé, stočené, složené, nasazené příliš vysoko nebo nesené složené dozadu.
Krk
• Tenký, poněkud delší nebo naopak příliš krátký, budící dojem, že se hlava nachází se mezi rameny. Příliš vyvinutý lalok.
Trup
• Horní linie prohnutá nebo klenutá, přestavěná.
• Předhrudí příliš široké nebo příliš štíhlé, žebra plochá nebo naopak sudovitě klenutá.
• Břicho vtažené jako u chrta, nebo visící.
Ocas
• Nedostatečně hustě osrstěný nebo špatně nesený; příliš krátký nebo příliš dlouhý, bez praporce; chybějící “přemet” v pohybu nebo neustálý “přemet” i v klidu.
Hrudní končetiny
• Úhel mezi lopatkou a pažní kostí příliš otevřený.
• Příliš plochá tlapa, nebo příliš sevřené prsty tlapy.
Pánevní končetiny
• Strmé nebo přehnaně zaúhlené hlezno.
• Příliš plochá tlapa, nebo příliš sevřené prsty tlapy.
Tlapy
• Dlouhé, ploché.
Srst
• Krátká nebo kadeřavá, hedvábná, měkká; chybějící podsada.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

Nosní houba
• Jiné barvy než zcela černá.

Čelisti / zuby
• Předkus nebo podkus a jakákoliv jiná deformace čelisti.
Oči
• Depigmentovaná oční víčka, žluté oči
Paspárky
• Žádné paspárky, jednoduché nebo zakrnělé dvojité paspárky na pánevních končetinách.
Barva srsti
• Jiná než je uvedena ve standardu
Velikost
• Mimo přípustné meze.

Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.