Každý si psa kupuje z jiného důvodu. Někdo chce hlídače, společní­ka, kamaráda, jiný má zájem o výstavy, další chce chovat. Každý, kdo se chce chovu věnovat, by si měl uvědomit, že to je na čas, péči i finance náročná záležitost. Je třeba mít pro chov podmínky, aby bylo možno potomstvu připravit dobrý start do života.
Horní hranice možnosti uchovnění není stanovena. To znamená, že majitel může zvíře uchovnit třeba ve čtyřech letech, to je jeho věc. DKK je možno rentgenovat u velkých plemen obvykle od 18 měsíců věku.

Dysplazie je vlastně nedokonalé uložení hlavice kloubu v kloubním pouzdru. Je to degenerativní, dědičně podmíněné onemocnění. Důsledkem je snížení funkčnosti kloubu, uvolňování vazů, deformace okolních svalů, poškození chrupavek. Každá odchylka od ideálu je označována číslem na levé i pravé noze. Ideální je tedy DKK O/O.

Pro pyrenejské horské psy je stanovena hranice 2/2. Vyhodnocení rentgenových snímků, které si majitel může nechat udělat na kterémkoli veterinárním středisku (doporučujeme větší pracoviště, kde mají s tím již zkušenosti), provádí klubem určený veterinář. Snímky musí být dva, a to s pokrčenými i s nataženými končetinami.

DKK je dle odborníků dědičnou vážnou nemocí, a je proto nutno brát na tento faktor zřetel. V praxi to značí, že při sestavování chovných párů nespojujeme nikdy jedince, u nichž je vyšší stupeň DKK. Dispozice k dysplazii je možno ovlivnit krmením, dodáváním důležitých prvků a nepřetěžováním mladého zvířete ve fázi růstu. Můžeme zmírnit následky a komplikace, ovšem displazii jako takovou vyléčit nelze. Na snímku musí být zachyceny body O až 2.

Pokud majitel splnil všechny podmínky výše uvedené, může se se psem dostavit na klubovou výstavu, která je pořádána a včas nahlášena v klubovém zpravodaji.

Každý pes by měl být majitelem předveden v co nejlepší kondici čistý, vyčesaný a hlavně dobře zvládnutý. Pes si musí v klidu nechat prohlédnout zuby, varlata a musí snést celkovou tělesnou prohlídku rozhodčím. Co se týče povahy, posuzuje se ovladatelnost psa a vyrovnaná povaha. Silně bojácný ani silně agresivní pes do chovu nepatří. Zvíře, které soustavně napadá ostatní psy a dokonce zaútočí i na člověka, chovnost nedostane.

Pro pyrenejského horského psa a jeho uchovnění je nezbytná účast na dvou výstavách se zadání titulu minimálně CAC (cwc, caca) s dosažením hodnocení minimálně „velmi dobrý“, přičemž jedna z výstav musí být klubová nebo speciální.

Pokud pes výstavy s úspěchem absolvuje, je mu potvrzena do rodokmenu, včetně výsledku DKK, a je chovný. Pes je doporučován zájemcům o krytí, fena může být nakryta.

Obecně mohu říci nespěchejte. Pyrenejský pes, stejně jako jiná velká a obří plemena, vyspívá dlouho. Do chovu by měli jít jen ti nejlepší, jak exteriérově, tak povahové. Drobnější, štíhlý pes ve dvaceti měsících samozřejmé není často tak dobře hodnocen jako téměř tříletý plemeník. Ani drobná, hubená fenka nemůže být zárukou pěkného, silného potomstva.

Ještě jednu věc by si měl každý člověk uvědomit. Psa by si neměl pořizovat proto, že bude zcela jistě chovný, výborný a vůbec nejlepší. Psa si pořizuji bez „záruky“. Je to živý tvor, ke kterému bych měl mít v prvé řadě pěkné osobní a rodinné vztahy a pak teprve uvažovat o chovu. Ne každý může být chovný, ne každý se vyvede a je bez vad a nedostatků. V chovu by měli být jen ti nejlepší, protože všichni musíme myslet na budoucnost!

Pokud vaše fena byla uchovněna a vy chcete při následující říji fenu nakrýt, musíte si zažádat poradce chovu o krycí listy. Partnera pro svou fenu si můžete zvolit sami nebo si ho nechat doporučit. Velký význam právě pro výběr krycích psů majiteli chovných fen mají výstavy a přehlídky plemeníků. Těžko může očekávat majitel krycího psa, že o jeho zvíře bude velký zájem, když ho nikdo celá léta neuvidí ani na výstavě ani na žádné klubové akci. Pokud není proti obranému partnerovi žádných námitek jak příbuzensky, tak třeba případným zdvojnásobováním vad a nedostatků, povolí poradce nakrytí. Obvykle se doporučují tri plemeníci.

Feny mívají říji obvykle dvakrát do roka, někdy také i třikrát. Obecně trvá hárání 3 týdny, přičemž se mění barva výtoku. Zhruba 10 dní je výrok krvavý a postupně zesvětlí do růžové i až čiré barvy. Tehdy bývá správný okamžik ke kryti, tj. cca mezi 9-16 dnem. Největší úspěchy bývají jedenáctý až třináctý den, ale to vše jsou jen orientační rady. Příroda si leckdy udělá co chce a proto některá fena jeví ochotu ke krytí již sedmý den. Jiná zase až třeba osmnáctý den. Je proto nutné před předpokládaným háráním fenu často prohlížet, aby nám neunikl první den krvácení a mohli jsme si předpokládaný termín dobře spočítat. Fena je v té době hodně mazlivá, otírá se o majitele i okolí, nabízí se okolním psům, dává ocas na stranu buď sama nebo při drbání na kořeni ocasu. Často také poznáme ten správný čas dle hromadných nájezdů všech psů z okolí. Začátečníkovi, kterému unikne začátek hárání nebo u feny nepozoruje nijak výrazně popsané příznaky, mohu doporučit návštěvu veterinárního střediska- Je dnes již zcela běžné nechat na začátku hárání udělat výtěr, takzvanou cytologii, při které lékař určí nejvhodnější dny pro připuštění.

Obvykle za psem jezdí fena, pro plemeníka je to výhoda domácího prostředí. Fenu nikdy před krytím nijak zvlášť mimořádně neumýváme, nekoupeme. Na krytí bychom si měli udělat čas, abychom dali psům možnost se spolu seznámit, spřátelit.

Máme i majitele, kteří ke krytí přistupují tak zodpovědně, že se snaží seznámit potenciální rodiče již před říjí. K celé akci přistupujeme v klidu a pohodě, spěch a nervozita psům určitě nepomohou. Fenu je dobře, pokud je hodně srstnatá, v okolí pohlavních orgánu ostříhat.

Při vlastním krytí necháme psy nejdříve volně proběhnout, pohrát si a již při seznamovacím rituálu vidíme jejich chování. Krytí na vodítku není vhodné, pouze ve výjimečných případech příliš razantních psů, I zvířata mají ráda milostnou „předehru“ a velmi na ní záleží. Já vždy říkám, že můj velmi něžný pes povídá fenám milá slůvka a básničky a obvykle to zabere. Pokud fena vrčí a chňape po psu delší dobu. Je pravděpodobné, že to ještě anebo již není ten správný den. Nebo naopak pes nejeví o fenu žádný či má jen malý zájem, což obvykle dělají zkušení samci, kteří již vědí, že zbytečně se namáhat nebudou. Je ideální, když jeden z obou partnerů má jíž své zkušenosti, ale ne vždy je to z hlediska genetického a jiného možné.

V ideálním případě si tedy psi pohrají a fena se začne ke psovi obracet zadkem, dává ocas na stranu a on se pokouší na ni naskočit. Pokud má fena snahu si sednout či státe ucukávat, je dobré, aby ji majitel podržel za obojek popřípadě pod břichem. Pokud má pes o fenu opravdový zájem, přítomnost majitele feny či vlastního pána mu nevadí. Jsou však i tací samci, kteří plně vyžadují, aby se věci dal volný průběh a nikdo se Jim do toho nepletl. To bývá často problém, neboť někdy je nutné fenu přidržet. Doporučuji všem majitelům psů – samců, aby již od mládí zvykali psa na dotek i v intimních partiích, aby ho hladili a drbali, aby bylo v dospělosti možné se psem spolupracovat i pomoci mu.

To vše se děje ovšem za předpokladu, že je ten správný den a oba partneři se sobě navzájem „líbí“. Mohu dosvědčit, že se stane, že si prostě dvojice nějak nepadne do oka a je po krytí. U jednoho psa fena cvaká zuby a kouše a přijede k druhému plemeníkovi a láskou by ho snědla. A pes zase u některé feny sotva plete nohama, energie žádná, chuť také ne. Přemýšlím, zda není nemocen, ale ona se mu prostě nezamlouvá. Přijede jiná a on porazí vrata a splní svůj rozmnožovací úkol ještě na chodníku. Láska je mocná a nevyzpytatelná čarodějka a i u psů musíme s tímto faktorem počítat.

Občas nastane extrémní situace, kdy se můžeme setkat s vyloženě narušeným sexuálním chováním. Fena je téměř nepříčetná, kouše, kroutí se, vrčí, psa by pokousala, kdyby se jí dotkl. Pokud to dělá u několika partnerů, musí se majitel smířit s tím, že fena není vhodná pro chov, neboť ani v přírodě by ke spáření nedošlo. Totéž se může přihodit u psa, který je schopen napadnout i háravou fenu nebo naopak je k feně zcela flegmatický. Jsou to poruchy psychické, fixace na majitele, někdy nadměrná výživa, lenost, izolace od ostatních psů od mládí a podobně. Je prostě nutné brát jako fakt, že ne každý, i když bonitou prošlý pes – a totéž se týká i feny – je vhodný k chovu.

V některých mimořádných případech povolí poradce chovu inseminaci, když je spojení mimořádně žádoucí. Umělé oplodnění, inseminace, je ovšem možné skutečně mimořádně a rozhodně nemá nahrazovat přírodní spojení.

Když dojde k páření, zůstanou spolu pak oba partneři svázáni a to může trvat několik minut až třeba tři čtvrtě hodiny. Většinou si pes přehodí (nebo mu majitel pomůže) zadní nohu a oba jediná zůstanou zádí k sobě do té doby, než se naběhnuté orgány uvolní. Nenechávejte psy samotné, při pokusu o násilné uvolnění by mohlo dojít k vážnému poranění.

Když se psi oddělí, je dobré ihned dát fenu do auta, kotce nebo místnosti tak, aby se nemohla okamžitě věnčit a tím nedošlo k vyplavování spermií. Obvykle jedno krytí stačí, ale je častým zvykem ještě jednou akt opakovat. K opakování by mělo dojít nejlépe za 48 hodin. Někdy se setkávám s pověrou, že fena, která nezabřezne, se přestane hárat. To není pravda, fenu je nutno hlídat do konce cyklu tak, aby nemohlo dojít k překrytí jiným psem.

Žádné podobné příspěvky.